Jak pomoci dítěti, aby se nenechalo zmanipulovat?

Rubrika: Tipy pro rodinu

Ukázka z knihy Manipulativní rodiče (str. 182-4)

Odpověď na tuto otázku zní: rozvíjením jeho kritického ducha.

Hlouposti, které slýchá od svého patologického rodiče, bude opakovat od svých tří nebo čtyř let. Dítě věří pohledu na život, který se mu předkládá. Nekriticky přejímá prioritní hodnoty svých rodičů. A právě jeho konfrontací s realitou tím, že mu klademe otázky a chceme, aby na ně odpovídalo, posilujeme jeho kritického ducha. Rodič, který manipuluje, si vymýšlí až neuvěřitelné lži. Dítě jeho slova opakuje před druhým rodičem. Ten je ohromen a představa, že jeho potomek skálopevně věří takovým absurditám, pomluvám nebo nepravdám, mu doslova vyrazí dech.

Instinktivně zareaguje tak, že se snaží zachovat si před dítětem vážnost nebo se hájí a dokazuje svou nevinu. Je popuzen, a tak se vehementně pouští do vysvětlování. To je přirozená reakce. Ovšem když nespravedlivě obviněný rodič zareaguje takto energicky, dítě má sklon se vzpírat, neboť na odpověď, kterou vnímá jako agresivní, nedokáže najít protiargument. Proto je efektivnější spíše dítěti pokládat otázky než mu dokazovat, že druhý rodič lže. Takovým způsobem se mozek dítěte přiměje k práci. Dítě si pak z toho postupně racionálně odvodí, že první verze, kterou slyšelo, skutečně nedává smysl.

Veronika v této situaci, kdy jí její osmapůlletý syn oznámil: „Tatínek říká, že jsem sobec,“ správně zareagovala otázkou:
„Opravdu? A co si o tom myslíš ty? Když se s Viktorem ve škole rozdělíš o svačinu, jako jsi to udělal posledně, myslíš si, že jsi sobec?“
„Ne.“
„A když ve středu chodíme pro Martina a vodíme ho na ragby, myslíš, že jsi sobec?“
„Ne.“
„A když pozveš Edu a hraješ si s ním doma, to jsi podle tebe sobec?“
„Ne.“
„Tak mi řekni upřímně, jestli si myslíš, že jsi sobec?“
„Ne.“

Veronice se tak podařilo dovést syna k posouzení a pochopení. Syn jí pak řekl:
„Táta musel mít v dětství nějaký problém.“ A ještě toto: „Kvůli tomu, že ho jeho táta neměl rád, se přece nemusí takhle chovat ke mně!“

Přístup, který mám zde na mysli, je znám pod označením kognitivní terapie (podle Aarona Becka) nebo racionální emotivní strategie (podle Alberta Ellise). Spočívá v pokládání neutrálních otázek tak, aby bylo možné něčí přesvědčení nebo kognici (vnímání a usuzování) konfrontovat se skutečností.

Veronika zvolila způsob dotazování, který se liší od toho, co by zřejmě jinak přirozeně udělala. Pokud byste ho chtěli sami použít u dítěte, které přichází s iracionálním tvrzením, navrhuji, abyste nejdřív začali tak, že budete ještě neutrálnější než Veronika v poslední ukázce. Důležitá fakta neříkejte hned, abyste dítěti nic nepodsouvali. Počkejte si, až začne hledat samo. Můžete mu například položit otázku, jako je tato: „Vzpomínáš si, kdy ses naposledy k někomu zachoval ochotně nebo kdy jsi někomu pomohl?“ A po jeho první odpovědi se ještě zeptejte: „A kdy ještě?“ A tímto způsobem pokračujte, dokud neusoudíte, že se dítěti změnil výraz obličeje a že jeho negativní emoce přešla v emoci pozitivnější.

V tu chvíli změní držení těla, narovná se a začne se usmívat. Také možná změní i tón řeči a pak dospěje k opačnému závěru, než byl ten původní, nebo si uvědomí, že „sobec je spíš on“ (jeho otec). Když dítě nebo dospívající v rodičově nepřítomnosti vykřikuje, že ho otec (nebo matka) nemá rád (ráda), druhý rodič instinktivně zareaguje tak, aby mu to vymluvil. Jinak řečeno, dospělý se snaží chránit obraz dokonalého rodiče, pokud jde o jeho partnera, dokonce i v případě, že jako rodič selhal.

Ale co kdybyste teď přestali chránit dospělého a začali posilovat vnímání dítěte?

Odpověď, která zní: „Bohužel, on (ona) nemá rád (ráda) nikoho!“, přinese mnohem větší úlevu, než si umíme představit. Když dítě vidí věci jasně a zkusí si o nich promluvit s dospělým, který se mu jeho pocit snaží vyvrátit („Ale ne, samozřejmě že tě má rád!“) nebo ho popřít („Ale vždyť to je nesmysl!“), cítí se strašně samo. Dokonce hrozí, že se s pocity týkajícími se rodiče, kvůli němuž si dělá starosti, přestane svěřovat. Ale na druhou stranu si myslím, že je ještě příliš malé na to, aby se mu dostalo odpovědi: „Ano, máš pravdu, nemá tě rád!“ Taková odpověď je až příliš adresná a dítě nebo pubescent by se s ní mohl vyrovnávat velmi dlouho.

Ale vraťme se k metodě, která doporučuje klást otázky a takto absurdní myšlence oponovat. Musím vás ovšem upozornit, že vám zabere víc času, než kdybyste přímo řekli, jak se věci doopravdy mají, nebo co si o tom myslíte. Dítěti však umožní rozvíjet kritického ducha a svou úvahu dovést díky vašim otázkám až do konce. Stejným způsobem vedl své žáky i Sokrates. Tento přístup se ostatně nazývá sokratovský dialog. Ve svých předchozích knížkách jsem se o něm zmínila vícekrát. Tváří v tvář různým mentálním manipulacím totiž umožňuje zachovat si racionální postoj.

manipulativníJedná se o ukázku z knihy Manipulativní rodiče, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Nová kniha autorky dvou úspěšných titulů Nenechte sebou manipulovat a Manipulace v lásce.
Co se stane, když je rodič opravdu manipulativní osobnost (volí často postupy velmi záludné), a jaké to má důsledky? Jaké jsou příznaky, chování, způsoby řeči, charakteristické situace, které prozrazují patologii u otce nebo u matky a umožňují ji odhalit?
Autorka představuje nejrůznější podoby toxického vztahu s takovým rodičem. Staví své výklady na hojné kazuistice, často překvapivých, někdy drásavých příbězích dětí, které už dospěly. Tyto už dospělí nikdy nezapomínají na bolestné prožitky, i když širší rodina o nich neměla tušení; důsledky škodlivého manipulativního jednání se projevují stále… Přesto je možné – a nezbytné – vymanit se z toho destrukčního pouta, dovolit si žít samostatně, spokojeně, bez ovlivňování a sebeobviňování. Kniha nabízí strategie, které pomáhají zbavit se pocitů viny a převzít kontrolu nad svým životem.

Napsal/a: Isabelle Nazar-Aga

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] Ať žijí duchové

Pojďte se proletět letadlem a zapátrat po zlodějích. Až to zvládneme, můžeme si spolu zazpívat písničky z oblíbeného filmu

Čtu dál →

Recenze: Proč jsou banány zahnuté?

Čas od času nás překvapí některé z otázek našich dětí na věci, na které sami neznáme odpověď. A ať se

Čtu dál →

Ekologické vychytávky pro vaše nejmenší

Každý z nás si určitě někdy položil otázku: „Co víc bych mohl/a udělat pro zdraví našich nejmenších?“ Odpovědí je jistě

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • supice

    To je skvělé! Tenhle pohled na věc se mi moc líbí a sama jej praktikuji – ne úplně tak jak je popsáno a ani nevím o tom, že je to nějaká metoda.. 🙂 Každopádně mám myslím dobrý přístup a vidím, že se mám ještě co učit! 🙂 Dcerku vychovávám tak, aby měla svůj názor na vše. I když není správný, snažím se aby na to přišla sama.. Knihu si určitě ráda přečtu, děkuji za tip! 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist