Hodnota vánočních dárků

Rubrika: Tipy pro rodinu

Během roku jsou obvykle dvě velké události, které bývají pro rodinu finančně náročné. První z nich – letní dovolená – je již za námi. Druhá je před námi – Vánoce. Svátky, jejichž smysl se mnohdy ztrácí.

Pro řadu lidí jsou Vánoce jedním velkým stresem. Musí nakoupit dárky nejen nejbližším členům rodiny, ale někdy i vzdáleným příbuzným. Aby je nepomluvili… Někteří lidé nakupují dárky již během roku, protože tak velikou finanční částku, kterou do dárků investují, by jednorázově sháněli jen velmi těžko. Čím dražší dárek, tím lepší dárek, no ne?

Existují také lidé, kteří nic nechtějí, nic nepotřebují, nedělejte si přece škodu, a dárek, který dostanou, přijmou s očividným nevděkem či rovnou odmítnou. Jenže na druhou stranu – když nic nedostanou, urazí se.

Vánoce by měly být svátky klidu, míru a pohody. Rodiny by si měly být blíž, užívat si jeden druhého, těšit se tou nádhernou atmosférou. A dárky? To by měl být (u dospělých) jen takový bonus. Věc darovaná z lásky, se snahou toho druhého potěšit, poděkovat mu za to, co pro nás kdy udělal či jen za to, že je.

K tomuto názoru jsem dospěla až po několika letech, po mnoha Vánocích, které byly ve znamení stresu a zoufalého shánění aspoň nějakého dárku pro toho a onoho.

Dnes už si nechci takto kazit svátky. U své rodinky pozoruji, případně se ptám, co by je potěšilo. Pokud říkají, že nic nechtějí, a já nemám žádný vhodný nápad na dárek, nedělám si s tím zbytečné starosti. Koupím alespoň oblíbenou sladkost či vyrobím nějaké přáníčko, ozdůbku na stromeček, …

Mám velké štěstí, že se v naší rodině (a mezi blízkými přáteli) cení snaha potěšit. Ručně vyrobené dárky jsou přijímány s vděkem, s vědomím, že si s jejich výrobou někdo dal práci, že chtěl obdarovávanému udělat radost.

Bude ještě pár let trvat, než všechen předvánoční stres zmizí. Ale už teď jsou pro mě svátky výrazně klidnější.

Pokud byste také chtěli potěšit své přátele či příbuzné nějakým ručně a s láskou vyrobeným dárečkem, několik tipů najdete v našem VD adventním kalendáři. Doufám a přeji si, aby tyto drobnosti přinesly vám aspoň tolik radosti jako nám.

Jedná se o článek z VD adventního kalendáře.
Předchozí článek: Rychlá ozdůbka na dveře.
Následující článek: Andělíček z peříček.

Napsal/a: Markéta

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] Ilustrovaný atlas neuvěřitelných faktů o zvířatech

Sourozenci, Hmyzí hotel a Ilustrovaný atlas neuvěřitelných faktů o zvířatech… Co mají společného? Jsou to knižní novinky, které vám

Čtu dál →

Děti a jídlo: 10 zásad, 3 tipy a dárek

Nejsem expertka na výživu pro děti, Stellince vařím to, co jíme my a nestuduji dětské jídelníčky. Ale jedno vím

Čtu dál →

Ako láskou a prijatím rozpustiť detský hnev či zlú náladu

Bol piatok trinásteho. Po náročnom týždni s nadšením odchádzam z práce a stretávam sa s Elou a jej otcom (mojím

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Anonymní

    Já mám takovou radost, že někdo napíše to, co já si myslím. Nesnáším reklamy na to či ono, cpou nám to celoročně a o Vánocích 100násobně. A to by snad mělo být trestné. Sama mám největší radost z „domácího“ dárkum protože to ostatní si mohu koupit. Peníze nejsou to co by chybělo, ale pocit, že to někdo dělal pro mně osobně, tk ten mne hřeje víc než vánoční punč nebo čajík.A protože mne rodina zná, tak jsem vloni dostala:krabici vlastnoručně upečeného cukroví (nejvíce tam byly plněné kokosky, kteé miluju), super vánočka, která se jen rozplývala, teploučké hřejivé ponožky do postele a co mne dostalo úplně nejvíce, nádherně uklizený byteček s krásnou výzdobou (nemám čas), a s přáníčkem v živém hvězdníku, ať si to užiju parádně, že to pro mne dělali s láskou.Tak to mne tedy dostalo, chvíli jsem bulela jak malá holka, takže jsem na tu krásu kolem sebe ani pořádně neviděla. Všechny dárečky mne hřály ještě po Štědrém dnu, ať jsem se podívala okolo sebe, nebo nazula ponožtičky, a mlsala vánočku s cukrovím. Tak to jsou dárky, které já miluji a naštěstí mám rodinu, která ví jak pohladit.A oni zasí ví, že i moje dárky pro ně jsou většinou vyplnění jejich přání

  • To je krásný článek! Sama nad tímto uvažuju každičké Vánoce. Z této doby je mi moc smutno, nejen díky tradičnímu shonu lidí nakoupit co nejlepší a nejdražší dárky, ale i díky tomu, čím nás posledních pár let krmí televize, rádia a supermarkety. Neslyším nic než „To musíte mít, poskytneme Vám úvěr až do výše….), je mi z toho vážně smutno a ještě když na začátek reklamy dají „zmodernizované“ rolničky ….je to hrůza poslouchat. Tolik bych si přála jediné: aby se Vánocům všechny tyhlety reklamy, bankovní návnady a stres kolem nákupu dárků, obloukem vyhnuly. Přála bych si, aby si v rodinách užívali jeden druhého, měli se rádi, měli na sebe čas a nehádali se.

    K těm dárkům: vím, že jsem jako dítě nesnášela dárky typu rukavice, ponožky, šála, vím, že peněz nebylo a prostě řešilo se to mnohdy i takto, ale já osobně bych dceři nikdy tohle nedala pod stromeček. Tam by mělo být něco, po čem človíček opravdu touží. A taky nejsem zastánce přehršle dárků, ale jednoho vysněného a případně maličkostí. Moderní děti si nasyslí dle reklam všechno možné a rodiče jim to rádi koupí, zřejmě jako kompenzaci nedostatku času po celý rok se jim věnovat, jak již perfektně zmínila Padmé.

  • Padmé

    Milá Markétko, moc pěkné zamyšlení, díky za článek.
    Pro mě osobně jsou „VÁNOCE“ nejkrásnější svátky v roce a dalo by se říct, že na ně opravdu „trpím“ :-).

    Přesto mám z mnohých lidí okolo sebe nepříjemný pocit, že dárky se kupují co možná nejdražší (aby se blýskli a udělali dojem) a často se setkávám s tím, že se tím kompenzuje nedostatek stráveného času s rodinou (čím méně času, tím více dárků).
    A tím se jaksi kouzlo vánoc vytrácí… bohužel… v téhle uspěchané a materialisticky založené době je poměrně obtížné uchovat si v duši a v srdíčku ten správný cit „pro míru“ a to ve všech ohledech, nejen při nakupování dárků, ale nepodlehnout konzumu a davu… Vytvořit si doma úplně jinou atmosféru – při svíčkách, pustit si koledy, zazpívat si všichni společně, pouštění lodiček… a tak dále a tak dále.

    A proto se mi moc líbí Tvůj článek. Vyrobený dárek má svůj půvab a kouzlo. Naprosto s Tebou souhlasím. A určitě se přikláním k názoru, že vánoce nejsou o dárcích (co se týče dospělých, u dětí je to samozřejmě trochu jiné) – být spolu je ten nejcennější dárek…

  • redakce

    Peťko, zuzino, díky za reakci. 🙂

    Peťko, to „připravit dopředu“, to u nás téměř nejde. 🙁 Většina rodiny spadá do kategorie „nic nechcu“. Pak je tu dědeček, co chce drahou elektroniku, ale na tu si šetří během roku a sám si ji vybírá i kupuje, nedovolil by nám do toho zasahovat (kdybychom měli pár tisíc na rozdávání 😀 ). A pak jsou tu 2 človíčci, kterým je snadné dárky vybírat a kupovat, z nichž 1 je malé dítě. 🙂 Takže nákupy dopředu u většiny rodiny nehrozí, když ani není co kupovat.
    A k tomu tvoření – zjistila jsem, že nikdo není na ruční práce levý jak šavle. 😉 Pravda, někdo neumí kreslit a moc se s tím nenadělá. Někdo nemá trpělivost na vyšívání obrovského ubrusu pidikřížkama. Ale je snad tisíc věcí, které lze vyrobit snadno, jen s minimálními náklady. A je to taky o tom – pořád to zkoušet, dokola dokolečka. Jednou, dvakrát se to nepodaří, ale člověk se z chyb poučí a pak nestačí žasnout, jak to jde. A nebo, když to výjimečně nejde, zkusit něco jiného, nahradit některý materiál jiným, vyzkoušet jinou techniku, jiný postup.
    Nebo, a to je nejlepší, tvořit s dítětem. 🙂 Od dítěte nikdo nečeká perfektní výrobek, takže naše případná „levorukost“ se za to snadno schová. 😀

    zuzino, asi to z mého článku nevyznělo dost jasně. Myslela jsem hlavně dospělé, protože děti opravdu nejsou sociálně tak vyspělé, aby ocenily ruční práci. Přesto doufám, že se k tomu děti pomalounku, polehounku dají vést. I když, znám pár dospělých, kteří i přesto, že jsou na světě pár desítek let, sociálně vyspělí prostě nejsou a ruční výrobek, byť sebelepší a sebekrásnější, neocení. 🙁 (Ale o tom v jiném článku.)
    A naprosto s Tebou souhlasím, že Vánoce by měli být o tom, užít si rodinnou pohodu, vzájemnou lásku, … 🙂 A parfémek je pak jen příjemným bonusem. 😉 (Taky bych se mu nebránila. 😀 )

    Markéta

  • Peťko dobrá otázka:-D
    Ono s tou cenou je to otázka…dodnes vím co jsem cítila,když jsme dostaly se sestrou doma udělanou krabičku na naše dívčí poklady a ona projevila nadšení z toho,že si taťka dal s tím práci a já byla zklamaná,protože jsem chtěla tu co měla kamarádka ve škole.Až postupem času jsem si uvědomila její cenu a mám ji schovanou dodnes,kdežto ta kupovaná by už byla dávno vyhozená…No jsem si zavzpomínala:-D jednoznačně nej poklady jsou těď od dětí a je fakt,že čím jsem starší tak si vánoce užívám víc a více si vážím spíš toho,že jsem můžu být s těmi co mě mají rádi a já je,než toho co rozbalím pod stromečkem../i když nějaký ten parfémek by se samozřejmě hodil i letos:-DDD/

  • Peťka

    Markétko, zajímavé zamyšlení. 🙂
    Snažím se vše připravit hodně dopředu, právě z toho důvodu, abych pak měla klid. Takže já už mám téměř všechny dárky pěkně doma, zabalené a připravené. 🙂
    No a co poradíš tomu, kdo je na ruční práce levý jak šavle? 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist