„Věci, které jsi neudělal“…Pamatuješ si na den, kdy jsem si půjčila tvé nové auto a rozbila ho?
Myslela jsem si, že mě zabiješ, ale tys to neudělal.
A pamatuješ, jak jsem tě táhla na pláž, a ty jsi říkal, že bude pršet? A pršelo.
Myslela jsem si, že mi budeš vyčítat: „Vždyť jsem to říkal!“ Ale ty jsi to neudělal.
Pamatuješ, jak jsem se vyzývavě bavila s jinými kluky, abys žárlil? A tys žárlil.
Myslela jsem si, že mě necháš, ale tys to neudělal.
Pamatuješ, jak jsem jednou vyklopila dort s jahodami na kobereček tvého auta?
Myslela jsem si, že mi jednu vrazíš, ale tys to neudělal.
A pamatuješ, jak jsem ti zapomněla říct, že na slavnost máme přijít ve večerních šatech, a tys přišel v džínsách?
Myslela jsem si, že mě opustíš, ale tys to neudělal.
Ano, je tolik věcí, které jsi neudělal.
Naopak, měl jsi se mnou trpělivost, měl jsi mě rád, chránil jsi mne.
Je tolik věcí, za které jsem tě chtěla prosit za odpuštění, kdyby ses vrátil z Vietnamu.
Ale ty ses nevrátil.
Je jedno zlaté pravidlo: žijeme svůj život jen jednou. A proto nic neodkládejme, poskytněme hned – všechno dobro, které můžeme vykonat, každou něžnost, kterou můžeme někomu projevit. Nečekejme na později, nezanedbávejme to, protože nežijeme na světě dvakrát.“