Znásilněním strádání oběti nekončí

Rubrika: Pomoc

Sexuální útoky jsou specifické tím, že narušují nejen tělesnou a psychickou, ale také sexuální integritu oběti. Duševně velmi náročným se stává i následné trestní řízení. Měsíce po činu se může obět cítit dokonce i hůř než bezprostředně po něm.

Následky násilných trestných činů jsou u obětí individuální. Vyjma tělesného zranění a jeho následků, utrpí oběti zejména psychické poškození. Znásilnění je nejčastěji pácháno na ženách, ale také na dětech, ale i mužích. Často je reakce nejbližšího okolí oběti ovlivněná předsudky a mýty. Stává se, že kvůli strachu z odsouzení okolím oběť čin nenahlásí a ani se s ním nesvěří.

Mezi pachatelem a obětí znásilnění nemusí být žádný vztah, jedná se o dvě zcela cizí osoby. Nebo je vztah subjektivní, kdy si jsou osoby velmi blízké (milenci, manželé, blízcí kolegové), či objektivní, kdy jsou to sousedé, náhodní a vzdálení známí.

Dle kriminalistických statistik objasněnost činu je u útoků neznámým pachatelem nižší, asi 44 – 55%. Pokud je pachatel v těchto případech dopaden, bývá zpravidla obviněn. U vztahových útoků je objasněnost činů vyšší, 56 – 77%, ale ke sdělení obvinění pachatelům dochází výrazně méně často. Část vztahových znásilnění je překvalifikována na jiný trestný čin anebo je odložena, protože se skutek nestal.

Případ důvěřivé Kristýny

Osmnáctiletá Kristýna a její čtyři kamarádky si udělaly v soukromém bytě večírek. Den předtím se Kristýna seznámila na ulici s pohledným 28letým mužem, se kterým se chvilku nezávazně bavila, vyměnili si telefonní čísla. Na večírku Kristýna uvolněná alkoholem a rozhovorem o vztazích si na muže vzpomněla a podpořená kamarádkami mu zavolala, jestli nechce za nimi přijít.

Opravdu přijel, společně se pak všichni bavili, popíjeli alkohol a tančili. Dívky postupně odcházely domů, až v bytě zbyla Kristýna a on. Muž dívku objímal, líbal, hladil ji pod šaty, ona to nejdříve snášela, když si „moc dovoloval“, odmítla ho. Muž její námitky nerespektoval, odvedl ji do ložnice, kde ji povalil na postel a vykonal na ní soulož, i když se tomu dál slovně bránila. Pak odešel. Ráno Kristýně kamarádka telefonovala, „jestli něco bylo“. Řekla, že ano, ale bohužel nechtěně. Původně znásilnění ani nechtěla oznámit, nikdo by jí to nevěřil. Kamarádka ho šla ohlásit na policii za ni.

V rámci trestního stíhání byla Kristýna psychiatricky vyšetřena. Bylo hodnoceno, že okamžité následky na jejím duševním zdraví nebyly výrazné, protože se nacházela jednak pod vlivem alkoholu, roli sehrála i únava a nevyspání po probdělé noci. Bezprostředně po znásilnění u ní nedošlo k výraznější psychické reakci. Teprve později nastupovala sebelítost. O její znásilnění se zajímala nejenom policie, ale i zbylé tři kamarádky, které projevovaly pro Kristýnu nežádoucí zájem.

Postupně se u znásilněné dívky rozvinula posttraumatická stresová porucha (PTSD) ve formě sociálního stažení až izolace – několik měsíců měla silné úzkosti, poruchy spánku a ztrácela chuť k jídlu. Pořád se jí vracely myšlenky k celé události, kterou znovu prožívala se stejnými pocity jako tehdy. Sama sobě si vyčítala, že neznámému muži telefonovala a pozvala ho na večírek. Ve vztahu k vlastnímu tělu pociťovala odpor a trpěla pocity méněcennosti. Kristýna se bála dalších výslechů na policii, při každé zmínce o tom, co prožila, se rozplakala. Každý výslech či vyšetření byl pro ni silně traumatizující a velmi ji rozrušoval.

Kristýna byla na pokyn policie psychologicky vyšetřena. Soudní znalec zhodnotil, že její osobnost jako lehce psychicky nezralou a sociálně naivní víc, než by odpovídalo jejímu věku. Diagnostikoval u ní posttraumatickou stresovou poruchu. Znásilnění způsobilo výrazné změny jejího duševního stavu – dříve extrovertovaně založená dívka se po události výrazně stahuje do sebe. Její konkrétní věrohodnost (tedy věrohodnost popisu průběhu znásilnění) psycholog ohodnotil jako částečně sníženou, protože byla pod vlivem alkoholu.

Znalci usoudili, že znásilnění způsobilo dívce primární viktimizaci, která dál působila jako spouštěcí faktor PTSD. Následný rozvoj a zejména délku a intenzitu projevů této duševní poruchy ovlivnily dále další faktory, a to sekundární viktimizace vyplývající z reakcí jejího nejbližšího sociálního okolí a sekundární viktimizace vyplývající ze stanovených pravidel trestního řízení. Na délku a hloubku její posttraumatické stresové poruchy měly vliv jak psychická nezralost a sociální naivita před událostí, tak také Kristýniny sebeobviňující pocity vyplývající z vlastního rizikového chování na večírku.

Celý článek si můžete přečíst v časopise Psychologie dnes (č. 2/2012), vydává Portál.

Napsal/a: Petra Sejbalová

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • Marinada
    Marinada

    No tohle je hrozně těžké. Jednou jsem musela jít svědčit na policii kvůli úchylovi, který se objevil v našem baráku…Bylo mi 18let, vyslýchali mě o něco málo starší policajti a žádali každý detail a lpěli na přesné formulaci (co a kdy dělal se svým tělem a jak se u toho tvářil). No trapárna – setkání s úchylem proti tomu byla procházka růžovou zahradou…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist