Zajíček na koni, jak jsme přiblížili v předchozím článku o tomto občanském sdružení, se zaměřuje na pomoc dětem a mladistvým s různými typy znevýhodnění. Ráda bych vám prostřednictvím rozhovorů s lidmi, kteří stojí za touto organizací, Zajíčka na koni trochu více přiblížila. Zajímavých lidí se u Zajíčka najde spousta, přemýšlela jsem, kde začít. Nakonec jsem se rozhodla začít u vedení. Jako první vám dnes představím místopředsedkyni o.s. Zajíček na koni, Mgr. Helenu Krejčíkovou.
Dobrý den, Heleno. Na začátek mě napadá otázka, na kterou se vás lidé možná ptají často. Týká se názvu občanského sdružení – proč právě Zajíček na koni?
Zajíček je malé roztomilé a hravé zvířátko, které je ale také velmi plaché – stejně jako naši klienti. A tito naši klienti – zajíčci – mají svého velkého, statného kamaráda, který jim pomáhá, a tím je kůň.
Čím pro Vás Zajíček je?
To se od samého začátku proměňuje. Původně byl pro mě osobně Zajíček možností, jak být s koňmi . Pak to přešlo do fáze ryzí potřeby pomáhat dětem a poslední, dlouhotrvající fáze, je má potřeba být se všemi těmito lidmi, jak s těmi, s kterými spolupracuji, tak s těmi, kterým pomáháme.
Zajíček z obecného hlediska je pro mě sdružení lidí, kteří dlouhodobě, vytrvale fungují pro děti a jim blízké, poskytují jim to, co mají rády: přírodu, koně, dobrý kolektiv, přátele, pocit spokojenosti a zakotvenosti. Tedy alespoň v to doufám .
Co vše má místopředsedkyně takové organizace na starost?
V podstatě je to hlavně spolupráce s výborem, se kterým řešíme veškeré projekty, jejich financování a fungování. A pak pochopitelně řešení veškerých problémů , se kterými se jako malé občanské sdružení potýkáme. Osobně jsem pak šéfredaktorkou časopisu Zajíčka na koni.
Podle mě je tím hlavním motorem činnosti naše předsedkyně Markéta Šulcová. Bez ní by Zajíček na koni nebyl. Ona je, jak se říká, mozkem celé organizace. V současné době to však naštěstí již funguje tak, že nenahraditelnou složkou sdružení jsou naši dobrovolníci. Bez nich by Zajíček též neexistoval.
Jak vnímá Vaše aktivity, která znamenají mimo jiné i pracovní víkendy a prázdniny, Vaše rodina?
Já se stále snažím si zachovávat určité limity, abych měla čas na svoji rodinu a i na sebe. Mám někdy pocit, že člověk, který dělá takovouhle práci, musí být do určité míry i sobec, jinak ho to semele. Mimoto můj muž, ač to z ní jako fráze, je nejtolerantnější člověk, kterého znám, a pro mé děti je Zajíček spíše přínosem, než aby jim „bral“ maminku.
Jaké jsou plány Zajíčka na koni do budoucna?
V současnosti rozjíždíme druhou etapu projektu Kavárna, zaměstnání pro handicapované. Naším plánem, který zůstává zatím v rovině teoretické, je mít svojí vlastní kavárnu s různými aktivitami pro děti. V ní budou samozřejmě též obsluhovat naši klienti.
Heleno, děkuji vám za rozhovor, držíme palce novému projektu a věříme, že i nadále bude Zajíček na koni pomáhat těm, kdo to potřebují.