26. ledna letošního roku Petra hodila udičku. Co takhle udělat na VD sbírku věcí, kterým odrostly naše děti? Sbírku „odložených“ hraček, knížek, šatiček a dalších věcí, které zbytečně zabírají místo v dětském pokoji nebo ve sklepě. Je škoda je vyhodit, ale nikdo v našem okolí je nepotřebuje a nemáme čas nebo je nechceme prodat na inzertních serverech. Takové odložené věci ještě pořád mohou udělat radost. Ano, na udičku jsme se chytli! Strhla se diskuze, padaly návrhy na realizaci, ale i obavy, že o věci již použité nebude mít nikdo zájem. Jak diskuze probíhala, si můžete přečíst v diskusi Co u vás překáží, může jinde potěšit. Důležité bylo, že jsme se domluvily (ano, ačkoli pomocnou ruku přiložili i pánové, organizovaly jsme my, holky). Obavy z nezájmu o pomoc tohoto typu rychle vyvrátila Daniela. Telefonicky už 28.1. zjistila ve třech brněnských domech sociální pomoci, že nápad špatný není a o věci zájem je. 30.1. vyšel článek Pomáhejte s námi s bližšími informacemi.
Rozděleno tedy bylo, zbývalo doručení. Nebylo jisté, že předání proběhne osobně do rukou zodpovědné osoby. Se schválením Petry jsem proto k balíčkům přidala krátké povídání o tom, kdo jsme, co nás k takovým činům vede a pozvání na naše oblíbené www.vasedeti.cz.
19.2. jsme s manželem odvezli věci do Domova sv. Markéty pro matky s dětmi v tísni. Protože už byl večer, balíčky jsme předali na vrátnici pěknému a hodnému dědečkovi spolu s vysvětlením a dopisem pro obdarované. Vyfotila jsem aspoň krabici ležící na vrátnici. Zřizovatelem Domova sv. Markéty je Charita Brno.
Příjemnější bylo setkání s paní z Heleny, domu pro oběti domácího násilí. Mladé paní či slečně téhož dne předávala věci dcera. Paní děkovala a ptala se, cože jsme za sdružení. Byla informována, že se sice sdružujeme, ale sdružení nejsme. Převzala i psaníčka o VD. Pokud si chcete o tomto domově něco přečíst, můžete zde.
Mám velkou radost, že jsme akci dokázali zrealizovat a dotáhnout do konce, dle mého názoru v krátkém čase. Od vyhlášení sbírky jste za 14 dní stihli věci vyhledat, vytřídit, (někteří i prali a čistili), sehnat krabici či jiný balící materiál, zabalit a zanést vše na poštu. A nelitovali jste námahy ani peněz za poštovné. Až si zase bude někdo stěžovat, že si dnes lidé nepomáhají a necítí spolu, s radostí ho odkážu na VašeDěti.cz.
Bohužel je i věc, která mě mrzí. Přes ujištění, že se někdo z obdarovaných ozve, se tak zatím nestalo. Nikdo z nás se jistě nezapojil do této akce pro poděkování či slova chvály. Jen by mohla být zajímavá informace, kam se věci po našich dětech dostaly, zda jsou využity a zda někomu udělaly radost. Nebo co naopak je zbytečné příště posílat. Měla jsem si udělat čas, aby k předání mohlo dojít v pracovní době odpovědné osoby. Měla jsem si udělat čas (a nestydět se) s nimi promluvit. Možná by to pak byl i zajímavý článek o životě v těchto domovech. Tak snad bude příležitost k nápravě.
Jo, Babofko, s plyšákem to dopadlo dobře!
Všem velký dík!!