Je to už pár let zpátky… moje mamka tehdy pracovala ve školce, kde měla jednu moc sympatickou kolegyni… Měla problémy se zdravím… bolestivé otoky kloubů a omezení jejich hybnosti, některé částečně zdeformované … Revma postihne spousty lidí… Ale já tady nechci psát o této nemoci…Chci psát o jedné fajn ženské, které se líbí na světě, přestože tuto nemoc má. Ví téměř přesně, která chvíle v jejím životě rozhodla, že touto nemocí onemocní právě ona. Kdyby ta chvíle nepřišla, téměř jistě by nežila. No, píšu chvíle… ale asi bych měla napsat, kdyby „ti lidé“ nepřišli a nepomohli…
Když byla ještě malé mimino, někdo, kdo ji měl asi hodně rád (rodiče?), ji vyhodil z vlaku, který jel do koncentračního tábora… Byla zabalená (obalená) v balíčku oblečení… neuvěřitelné štěstí v neštěstí v podobě cizích lidí, kteří ji našli, dalších „cizích“ lidí, kteří ji vychovali (teď píšu uvozovky schválně – byli to její noví rodiče)…
Když si přečtu knížku (nebo uvidím dobrý film), poznám jejím prostřednictvím pro mě dosud cizího člověka a jeho životní příběh. Tím, že ho poznám, už pro mě není úplně cizí, prožívám jeho život s ním, bojím se s ním a o něj (sama „si“ sedím v pohodlném křesle a mému oblíbenému hrdinovi v TV napovídám: “Nechoď tam, nechoď tam!“:):). Máte pravdu, vím, že v knihách „prožijete“ často „jen“ fiktivní příběh fiktivního člověka… Ale oč zajímavější, těžší:(, pestřejší, strašnější:(, osudovější životy prožívají lidé ve skutečnosti… O každém životě by se dala napsat kniha…
Paní, o které jsem psala na začátku, jsem znala od vidění spoustu let, ale teprve nedávno jsem se čirou náhodou dozvěděla, co se jí přihodilo… Na ulici každý den potkáváte spousty lidí, jen jejich příběh neznáte…
Možná by někdo mohl říci, to se to tehdy za války pomáhalo, to se to zachraňovalo… Takže (kdybyste chtěli) mám také jeden tip – „Adoptuj panenku a zachráníš dítě“. Na stránkách organizace UNICEF (www.unicef.cz) se můžete zúčastnit projektu Panenka. Vyberete si panenku (vyrobenou kýmsi někde na světě), adoptujete ji (koupíte si ji za 600,- Kč:)… mimochodem mě napadá – adopce může být i skvělý dárek… a za „Váš adopční poplatek 600,- Kč“ bude naočkováno proti šesti hlavním smrtelným dětským chorobám jedno dítě v zemi, kde je nefungující zdravotnictví, zuří válka nebo je země stižena přírodní katastrofou…
Ale pomoci můžete i jinak – pokud Vás baví si hrát – můžete panenku vyrobit. O jednoduchý střih můžete požádat na stránkách organizace UNICEF, zašlou Vám jej poštou spolu s rodným listem panenky. Panenku po vyrobení (narození) a vybrání jména:) zašlete na adresu Českého výboru pro UNICEF (pokyny naleznete opět na uvedených internetových stránkách)… A po čase Vám do schrány přijde pohlednice od adoptivních rodičů Vaší (teď už „jejich“:) panenky…
V tramvaji přede mnou seděl asi osmiletý klučina s babičkou. Na zastávce, když nastoupili další lidé, klučina vstal a uvolnil sedačku… přímo z něj čišelo něco jako „samozřejmost“:), …jen s babičkou se na sebe podívali a on řekl: „Já vím, ono se mi to někde vrátí…“:)
Takže… nezapomeňte! Vaše dobré skutky se Vám jednou… nějak… někde vrátí…