O Thiernovi, jeho rodině a životě v Guineji…

K tomuto článku (a hlavně pátrání, které mu předcházelo 🙂 ) mě přiměla jedna z vás, adoptivních maminek. Děkuji jí tímto za inspiraci a snad budou následující informace zajímavé i pro vás ostatní… Přeci jen, žijeme v úplně jiných podmínkách, jiném světě, a některé věci jsou pro nás asi těžko pochopitelné či představitelné…

Jak si už možná někteří z vás všimli na stránce Thiernova profilu, do projektu adopce na dálku je zařazen i Thiernův nevlastní 19tiletý bratr Mamadou Iliassa Barry. I on pochází z velmi chudé rodiny, má 7 sourozenců a je druhým dítětem v pořadí. Thierno Alpha Oumar Barry (18 let) má rovněž 7 sourozenců, je 3. dítětem své matky, avšak jeho matka se jmenuje jinak než matka Mamadouova, je o 5 let mladší a živí se jinou prací. Oba chlapci mají tedy společného (zemřelého) otce.

Pokud se vám teď honí v hlavě tytéž otázky jako mně, čtěte dál… Nenechala jsem si je pro sebe, ale položila je opět Thiernově koordinátorce, Aleně Chládkové (myslím, že ze mě musí mít opravdu radost 🙂 ), která má na starosti i adopci Mamadoua, a doufala jsem, že mi do toho tápání vnese trochu světla…

Jak je to v Guineji s mnohoženstvím? Jestliže muž má několik manželek, s každou z nich 7 dětí a pak zemře, stará se o ty ženy a všechny děti otcova rodina? Nebo jsou nechány napospas svému osudu? A mohou se znovu vdát? Chápu, že je to asi obtížně realizovatelné, ale zcela hypoteticky – je možné, aby se znovu provdaly?
„Co se týče guinejských rodin – Guinea je převážně muslimská země a přestože to tam s pojetím této víry není nijak ortodoxní (jak lze poznat už jen ze stylu oblékání), některá pravidla tam platí. K tomu se vztahuje i mnohoženství, které je právě pro muslimy povolené a normální. Guinejský muž může mít až 4 manželky. Současná mladá generace se tímto trendem už moc neřídí a preferují tradiční pár, ale u generace rodičů současně adoptovaných dětí se s tím ještě setkáváme.
Sedm dětí je dnes už i v Guineji (a zvlášť hlavním městě Conakry) poněkud nadstandardní počet dětí, jen málokdo jich skutečně tolik má – normální je tak 4 a někdo má i míň (ale samozřejmě někdo i víc). Pokud otec – živitel rodiny – zemře, je to dost špatné, jeho rodiče většinou nemají z čeho živit jeho ženu a děti (a zvlášť pokud měl žen víc, asi by to nebylo dost dobře realizovatelné:)) Někdy se ještě naopak děti starají o své staré rodiče (asi jako tady).
Zda se žena po mužově smrti může znovu vdát, nevím, ale myslím si, že ano.“

Jak a kdy zemřel Thiernův (a Mamadouův) otec?
„Nemůžu přesně říct, kdy zemřel Thiernův otec – předpokládám, že ještě předtím, než jsem byla v Guineji. Dětí jsou stovky a ne s každým z nich mám možnost nějak déle si promluvit nebo se podrobněji zajímat o jeho rodinný osud. Bohužel. Pokud vás to ale zajímá, můžu vám to při mé příští cestě do Guiney (v únoru) zjistit.“

A v návaznosti na řeč o ženách, které jsou zachyceny na fotografiích společně s dětmi, je mi nejasná ještě (ne)jedna otázka… Domnívala jsem se, že ženy jsou spíše znevýhodněny, většinou nevzdělané. Proto mě překvapuje, že ženy na fotkách pracují jako učitelky. Jaké předpoklady musí pro učení dětí mít? Jaké vzdělání potřebují? Učí i muži? A jak jsou učitelky/učitelé finančně ohodnoceny/i?
„Ženy to mají v Guineji opravdu hodně těžké. Ale i přesto, že je to muslimská země, jejich postavení není takové, jako postavení žen v arabském světě. Samozřejmě se muž považuje za „plnohodnotnějšího člověka“, ale Afričanky jsou ženy od rány, takže rozhodně nezůstávají někde ušlápnuté v koutě:). Stejně jako se mohou vzdělávat muži, mohou se vzdělávat i ženy. Problém je v tom, že když má rodina víc dětí a peníze jen na jedno školné, vždycky upřednostní, aby do školy chodil chlapec, protože to berou tak, že on pak bude živit rodinu a ženě stačí se naučit domácí práce. Jinak ale ženy mohou normálně studovat a není jich málo, které v Guineji mají vysokoškolské vzdělání. Ty pak mohou normálně vyučovat ve školách – proč ne?:)
Ve školách učí muži i ženy, někdy jsou to lidé s určitým pedagogickým vzděláním, často ale lidé, kteří prostě něco vystudovali, nenašli uplatnění ve svém oboru, tak šli do školství. Jaké jsou jejich platy, netuším.“

A jak už jsem v jednom z minulých článků avizovala, stejně, jako jste v článku Sandra a Thierno měli možnost stáhnout si a vytisknout Sandřin certifikát, nyní si k němu ZDE (PDF, 137 kB) můžete přidat ještě certifikát Thiernův.

A protože nám od posledního článku VD adopce – hospodařím, hospodaříš, hospodaříme… přibyly další dvě adoptivní maminky, přikládám zároveň aktualizovaný seznam (již 59!) adoptivních rodičů (v abecedním pořadí):
aannyy, alice, Arabart, Ájík, babofka, babrdlina, baja, bovinkabovinka, Bramborka, ctiradka, danasi, Dani, Danniella, Džejn, erča, Evakub, frančice, halina, Ivča a Domča, JanaK, Jarmuschka, Jovanka, Julie75, Kasparek, Katie, kuře, Láďa, Leenca, Lenčáč, Lenia, léčifka, lékárna, Lien, lnori, Lussy, MANKAš, Martaska, Matilda, Mischela, nuninka, ovečka, Padmé, Pavluška, Petra, PetraH, Peťka, Piškotka, Radůzka, Sonča, Stará vojna, sylver, Verča, Verju, veron, vicikovka, Virenka, Zava, zebra, Zuu.

Stav na účtu je v současnosti 3950,- Kč. A průměrná platba na jednoho rodiče díky opakovaným příspěvkům zase pomalu stoupá, a to na nynějších 278,80 Kč. Jen pro zajímavost – 59 rodičů, 74 přijatých plateb.

Napsal/a: babofka