Možná že jste je také zaregistrovali. Plakáty, polepy nebo citylighty. Červené karty jste mohli vidět třeba v prostředcích MHD v Praze, Pardubicích, Plzni nebo Olomouci. V dubnu totiž odstartovala PR kampaň Bílého kruhu bezpečí k zákonu č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím…
Text plakátů mluvil jasnou řečí: „Máte svůj špatný den? Co s tím uděláte? Odreagujete se sportem, alkoholem…? Anebo si zase vybijete zlost na svých blízkých? Na ulici a v práci se ovládáte. Nikdo by nevěřil, jak zlí a krutí jste doma. Pokud v tom budete pokračovat, riskujete červenou kartu. Od 1. 1. 2007 můžete být za domácí násilí ze svého domova vykázáni.“
Hlavním cílem kampaně bylo zvýšit povědomí veřejnosti o nových opatřeních při ochraně obětí před domácím násilím. Na rozdíl od mnoha jiných, které se obracely především k obětem domácího násilí a informovaly je o tom, kde hledat pomoc, oslovili tentokrát tvůrci projektu samotné násilné osoby. (Tímto výrazem označuje zmíněný zákon domácí tyrany.)
Na vyhodnocení kampaně je příliš brzo a nebudu ho předjímat. Ve svém okolí jsem od kolegů psychologů i policistů zaznamenala příznivé ohlasy. Červené karty upoutaly jejich pozornost. Padaly i úvahy na téma, jaké pocity asi vyvolává červená karta v těch osobách, které měly „zase svůj špatný den“.
Příliš brzo je zřejmě i na vyhodnocení účinnosti nového zákona. Faktem je, že přes obavy škarohlídů začala policie nový zákon okamžitě uplatňovat. K prvním vykázání došlo hned v úvodních dnech nového roku. Institut vykázání byl v prvním čtvrtletí použit ve 255 případech. Z toho ve dvou případech byly vykázány ženy (dopouštěly se násilí na další ženě – matce, babičce). V patnácti procentech šlo o transgenerační násilí (zletilé děti provozovaly domácí násilí na rodičích). Rozběhla se i činnost intervenčních center. Samotné vykázání bez provázanosti na další kroky by totiž bylo polovičatým řešením.
Psychologické nástroje v akci
Proč poutám pozornost čtenářů tohoto časopisu k červeným kartám? Vykázání totiž přineslo v právním i psychologickém ohledu důležité změny. Z právního pohledu prosazuje nově a oproti dřívějším zvyklostem jinak zásadu včasné ochrany oběti. Ta má šanci na ochranu dřív, než dojde k nejhoršímu, například k jejímu vážnému zranění. Teď už by se nikdo neměl setkat s reakcí typu: „Je nám líto. Dokud vám vážně neublíží, tak vám vlastně nemůžeme pomoci.“ Vykázání ale není ani automatickým, ani jediným krokem. Může, ale nemusí být využito. Záleží na okolnostech případu.