Červená karta domácím tyranům

Rubrika: Pomoc

Možná že jste je také zaregistrovali. Plakáty, polepy nebo citylighty. Červené karty jste mohli vidět třeba v prostředcích MHD v Praze, Pardubicích, Plzni nebo Olomouci. V dubnu totiž odstartovala PR kampaň Bílého kruhu bezpečí k zákonu č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím…



Text plakátů mluvil jasnou řečí: „Máte svůj špatný den? Co s tím uděláte? Odreagujete se sportem, alkoholem…? Anebo si zase vybijete zlost na svých blízkých? Na ulici a v práci se ovládáte. Nikdo by nevěřil, jak zlí a krutí jste doma. Pokud v tom budete pokračovat, riskujete červenou kartu. Od 1. 1. 2007 můžete být za domácí násilí ze svého domova vykázáni.“

Hlavním cílem kampaně bylo zvýšit povědomí veřejnosti o nových opatřeních při ochraně obětí před domácím násilím. Na rozdíl od mnoha jiných, které se obracely především k obětem domácího násilí a informovaly je o tom, kde hledat pomoc, oslovili tentokrát tvůrci projektu samotné násilné osoby. (Tímto výrazem označuje zmíněný zákon domácí tyrany.)

Na vyhodnocení kampaně je příliš brzo a nebudu ho předjímat. Ve svém okolí jsem od kolegů psychologů i policistů zaznamenala příznivé ohlasy. Červené karty upoutaly jejich pozornost. Padaly i úvahy na téma, jaké pocity asi vyvolává červená karta v těch osobách, které měly „zase svůj špatný den“.

Příliš brzo je zřejmě i na vyhodnocení účinnosti nového zákona. Faktem je, že přes obavy škarohlídů začala policie nový zákon okamžitě uplatňovat. K prvním vykázání došlo hned v úvodních dnech nového roku. Institut vykázání byl v prvním čtvrtletí použit ve 255 případech. Z toho ve dvou případech byly vykázány ženy (dopouštěly se násilí na další ženě – matce, babičce). V patnácti procentech šlo o transgenerační násilí (zletilé děti provozovaly domácí násilí na rodičích). Rozběhla se i činnost intervenčních center. Samotné vykázání bez provázanosti na další kroky by totiž bylo polovičatým řešením.

Psychologické nástroje v akci

Proč poutám pozornost čtenářů tohoto časopisu k červeným kartám? Vykázání totiž přineslo v právním i psychologickém ohledu důležité změny. Z právního pohledu prosazuje nově a oproti dřívějším zvyklostem jinak zásadu včasné ochrany oběti. Ta má šanci na ochranu dřív, než dojde k nejhoršímu, například k jejímu vážnému zranění. Teď už by se nikdo neměl setkat s reakcí typu: „Je nám líto. Dokud vám vážně neublíží, tak vám vlastně nemůžeme pomoci.“ Vykázání ale není ani automatickým, ani jediným krokem. Může, ale nemusí být využito. Záleží na okolnostech případu.

Psychologie Dnes 7-8/2007)
Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes, vydává Portál

Napsal/a: Ludmila Čírtková

Toto taky stojí za přečtení!

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Dětský svět v zahradě? Vsaďte na bunkr, hmyzí hotel nebo malé hřiště

Hledáte recept, jak děti vylákat na zahradu, aby se vydováděly na čerstvém vzduchu a měly jste je přitom na

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Anonymní

    Dost smutný příběh,ten poslední…Není to jednoduché,ale dnes už neplatí ,že ,,na postižené zákon neplatí“není to pravda.je smutné,že není zastání v rodině,ale nevyčetla jsem postoj té vaší..možná by nebylo od věci podívat se na stránky Bílého kruhu,pohledat kde je azylový dům..ne se postavit z očí do očí,ale připravit si plán.Nevím jak to tedy děláte finančně,ale někde existovat musíte.na pojišťovně,úřadu práce,z něčeho přeci žijete..není to mnoho,ale nějaký malý základ stačí…pouvažujte o tom.
    Hodně štěstí…Z.

  • Anonymní

    Já tohle vše prožívám sice jen psychicky,ale někdy by mi byla milejší i ta facka,jen abych mohla třeba k babičce,segře nebo jen tak se s děckem projít do parku když je on v práci.ani nesmím do práce abych prý se náhodou nezamilovala do jiného,peníze nevím co jsou.prý jestli mu budu nevěrná,zabije mě,přitom on zahýbá jak může,já to ale ve zvyku nemám.on si dělá co chce já nesmím nic.jen sedět doma na zadku,pomíjím že než na to přišla tchýně a vynadala mu,i mě doma zamykal.nejhorší na tom je to,že je zdravotně tělesně postižen(dokáže se však o sebe dobře postarat)a vyhrožuje mi,že vše otočí proti mě,že nikdo nebude věřit slovu zdravý ženský proti slovu mrzáka a mám obavy,že má asi i pravdu.prý každému řekne že si vymýšlím jen abych dál nemusela žít s mrzákem a mít ho na krku.o to je to také horší že těžko potom někomu vysvětlím,že jen napadá na jednu nohu,ale jinak ruce a ústa má v pořádku.a mozek také.navíc v jeho rodině oporu také nenajdu je to zženštělý rozmazlený mazánek všech.takže můžu z vlastní zkušenosti říct,že vždy se nemusí jednat jen o muže fyzicky zdravého a silného a vychovaného v rodině,kde to moc neklapalo,ale i o rozmazlovaného jedince.ještě podotýkám,že jeho útočné zbraně jsou silnější než u normálního chlapa a sílu v ústech i rukou by mu mohl i ten zdravý závidět!na tohle by asi i instituce byly slabé.tak teď kdo mi pomůže,že?jak říká manžel,mrzákovi uvěří každý,mě ne!!!

    nesmím sama ven,nesmím hubnout,nesmím se malovat,dbát na sebe,hezky se oblékat,mám telefon jen na to,aby se on dovolal mě,peníze to skoro nevím co je,kasu drží on a mě nedá ani korunu,vyhrožuje mi zabitím když někam půjdu bez něho,nebo v případě nevěry,které nejsem schopna.před svou rodinou ze mě dělá špatnou matku,zanedbávající své dítě,ponižuje mě,nadává mi před rodinou.přitom jsem sama věčně doma,on si dělá co chce a omezuje tím mě,i mé dítě.přišla jsem o všechny přátele,nesmím sportovat,ani se ničemu jinému věnovat,knihy by mi nejraději vyházel ve vodě jsem nebyla ani nepamatuju a jízdu na kole či na koni mi také nedovolí.nesmím prostě nic a on vše.i přes mírné postižení se ženám líbí a mě zahýbá pořád.a teď by mne zajímalo jaký zákon se vztahuje na postižené občany,terorizující své manželky.jo a prý když řekne že je postiženej chudáček(asi myslel na soudě),kterého se chci jen z toho důvodu zbavit a přibelhá se o berličce,prý nás nerozvedou a zůstane mi na krku stejně.tím mi vyhrožuje nejčastěji a připomíná mi to každý den.tak co tedˇmám dělat,to nevím.jestli je to všechno ppravda,čím vyhrožuje,asi bude o jednu týranou ženu na světě míń protože nevím jak se jinak od něho osvobodit.na postižené se prý zákony nevztahují a jak jsem už řekla,každý jim uvěří jen skrze soucit vůči nim.

  • kkateřina

    Můj názor? Jsou už varovné signály,které nám napovídají,že máme vzít nohy na ramena a jít pryč ještě včas.Jestliže už máme jednu takovou zkušenost,podruhé bychom si už měly dát pozor.Jsme přece INTELIGENTNÍ?Stát už to potom nikdy nevyřeší tak,abychom se už nikdy nemusely bát.Já to taky prožila,ale dokázala jsem včas odejít.A nepomůže vykázání ani nic jiného,protože ta žena máještě větší strach z jeho návratu zpět.Zákony jsou krátké.Já ještě teď řeším svoji minulost,kdy jsem byla hlavně psychicky týraná a omezována.Byla jsem v instituci pro oběti trestného činu,ale dodnes to není vyřešeno.Domácí násilí nikdy nebude mít dost zadostučinění.To byste musely jít hodně daleko,změnit vizáž,adresu,aby vás dotyčný po návratu nenašel.Nebo si dávat dobrý pozor na partnera,jak se chová nejen s vámi a k vám,ale i jinak,jeho názory,kamarády,záliby,celkový charakter.Mluvím ze své vlastní zkušenosti a taky jiných žen,které nedokážou od takového grázla odejít.A pomoci jim nemůžeme právě z toho důvodu,že mají strach,aby to nebylo ještě horší.Byl jim nabídnut i dočasný azyl,ale některé by prostě zůstaly bez prostředků,mají s nimi děti a taky strach z možných následků.Takže co s těmi tyrany?Kromě vykázání a vazby?

  • Dobrý den,chtěla bych se vyjádřit k tomuto tématu,nebot jsem téměř celý život byla psych.a fyzicky týraná.Vždy jsem našla v sobě sílu,aby na mne toto násilí nebylo pácháno,byla jsem úplně na na samém dni.Můj nevl.otec mne psych.týral v dětství i v dospělosti,můj první muž mne psych.,fyzicky a finančně týral-po 13 letech jsem dostala sílu-dodala mi ji také má matka-nechtěla jsem dopadnout jako moje maminka-spáchala sebevraždu,již neměla chut žít,ztratila smysl života.Muj přítel-mne fyzicky a psych.týral,měla jsem ho velmi ráda,ale to nebyl život,jak má být-odešla jsem od něj s holým zadkem a dcerou do podnájmu.Můj druhý manžel-psych.a fyzické týrání-rány do hlavy,do zad-byla jsem po operaci pateře,stříhání oblečení,řezání bot,nechtěl mne pouštět k dětem,sourozencum,nesměla jsem na kávu s přítelkyní,nesměla jsem na srazy od školy,z práce jsem musela okamžitě domů.Jakmile jsem se o pár minut zdržela,už volal a vyhrožoval.Jsem dobrým psychologem,alespon si to myslím-jinak bych už byla dávno mrtvá.Musela jsem od druhého muže utéct bez varování.Kdybych se jen slůvkem zmínila,že není vše v pořádku a že takto žít nechci,asi by mne zabil,nebo při nejmenším přizabil.Dostala jsem sílu a utekla jen s jednou taškou a doklady do podnájmu.Nevím proč,ale přitahují mne samí grázlové.Nyní´žiji bez partnera,na muže jsem nezanevřela,ale už si musím být velmi opatrná při výběru partnera.Trest pro muže týrající ženu?Vyhoštění z bytu na pár dní-velmi slabý trest a po návratu muže s trestu není žena chráněna nikým a do vazby?Dostane se tak muž,až ženu přizabije nebo zabije!Na to se čeká v zákonu?Ženy,nenechte se nikým týrat,seberte všechny svoje síly a odejděte a už se nikdy nevracejte!Takový muž se nikdy nezmění a bylo by to ještě horší.Přeji všem hodně zdraví,lásky a pochopení.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist