Několik myšlenek k profesionální pěstounské péči…

Rubrika: Rodina a domácnost

V roce 2014/16 se mají zrušit kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 12 let. O děti se mají starat buď biologičtí rodiče (?) nebo širší rodina nebo profesionální pěstouni.  O tomto  záměru  naší vlády se hodně diskutuje a opravdu hodně  se o tom diskutuje mezi současnými „neprofesionálními“ pěstouny…

Naše vláda se rozhodla postupně rušit dětské domovy s úctyhodnou myšlenkou, že dětský domov není vhodné prostředí pro děti a že děti mají vyrůstat v rodinném prostředí. S tím nelze než souhlasit. Jak to ale plánují zařídit? Některé biologické rodiny jsou opravdu dysfunkční a dítě v nich přes veškerou snahu armády odborníků nemůže zůstat…

Vím, o čem mluvím, sama jsem pěstounkou malé holčičky, která, kdyby zůstala ve své biologické rodině a nebyla odvezena do kojeneckého ústavu (který je samozřejmě pro děti zcela nevhodný), už možná nebyla mezi námi. Biologičtí rodiče si úplně neuvědomili, že dítě musí také jíst…

Naše vláda navrhuje profesionalizovat pěstounskou péči. To znamená, že děti, které budou odebrány z dysfunkčních rodin ve velmi špatném psychickém a často i fyzickém stavu, děti bezprostředně po týrání, děti silně zanedbané, děti, které se často chovají spíše jako zvířátka než děti, nebudou předány do rukou odborníků, ale do rukou sice vyškolených a možná i láskyplných, ale přesto stále rukou ne zcela odborných – k profesionálním pěstounům…

Jak zajistí vláda odpovídající vzdělání těchto lidí? Jak zajistí, že děti dostanou opravdu tu optimální odbornou péči? Jaká bude kvalifikace „profesionálního pěstouna“ a kde ji do roku 2014/16 získá? Co všechno vlastně musí jedna osoba pěstouna umět, když teď to zvládá několik vyškolených odborníků…

Dobře tedy, je možné, že to opravdu zvládnou, zvládnou přijetí dítěte a dítě se zadaptuje a bude žít v rodinném prostředí s dalšími dětmi v pěstounské péči a případně dalšími biologickými dětmi,  pravděpodobně v dost velké a různorodé rodině… V tuto chvíli ale ještě nemůže být jasné, zda nebude možný návrat do biologické rodiny. Toto vše se bude teprve řešit… Možná se dítě vrátí na čas zpět do „bio rodiny“, která je pro dítě přece nejlepší. Pár měsíců tam pobude, než se zjistí, že to opravdu nefunguje a znovu bude odebráno, pak ale nepůjde do té stejné pěstounské rodiny, tam už bude mezitím jiné dítě, které potřebovalo bezodkladnou péči.  Pěstouni jsou přece profesionální zaměstnanci, tudíž nemohou bez práce čekat na toto dítě…, mají už v péči jiné. Takže dítě putuje do jiné rodiny a možná se koloběh ještě jednou zopakuje…

A pak také stojí za úvahu situace, kdy v rodině jsou vlastní děti a rodiče se rozhodnou pro práci profesionálních pěstounů a tudíž přijde několik přijatých dětí. Nikdo ovšem neví, jak dlouho přesně se v této rodině zdrží… Nevím, jestli se budou cítit jako že jsou u rodičů, nikdo jim totiž nemůže dát tu jistotu, že toto už je jejich rodina, zatím totiž není, vše se řeší a vyřizuje – půjdou zpět nebo zůstanou tu  – a jaký je rozdíl mezi „biodětmi“ a přijatými?  Nejedná se náhodou o děti první a druhé kategorie? Nebudou přijaté děti chápat svojí pozici jako horší než to mají vlastní děti? Myslím, že nad tím by se stát měl také zamyslet… Nevím, jestli tato nejistota a pocit je pro dítě to pravé…

Pěstounská péče je určitě úžasná, dítě má vyrůstat v rodině, ale v opravdové rodině. Nesouhlasím s obrovskými pěstounskými rodinami a úplnou profesionalizací pěstounské péče. Myslím si, že přijmout jedno dítě, nebo i několik do svojí rodiny a vytvořit opravdovou větší rodinu stojí určitě za to a každého člena to obohatí, ale všechny děti v rodině musí být na stejné úrovni, musí se cítit stejně. Nemůže se přece nikdy stát, že na jedné straně jsou „bioděti“ a na druhé „přijaté děti“, jejichž počet se průběžně mění. Zkuste si představit, jak se takové děti musí cítit…

Možná, že současný systém není až tak špatný, dítě může strávit nějaký čas v dětském domově, pod opravdu odborným dohledem a pak, pokud to legislativně je možné, jít do pěstounské péče nebo do osvojení a najít opravdový druhý domov. Ze západních zemí jsme převzali mnoho dobrého, ale možná, že péče o ohrožené děti nám jde přece jenom trochu lépe než jim. Možná bychom neměli jenom sledovat, jak vypadají ty statistické ukazatele, ale zamyslet se nad tím, že se za touto problematikou se  skrývají konkrétní dětské osudy…

Napsal/a: Zuzana Svobodová

Toto taky stojí za přečtení!

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →
Jindřichův Hradec

Prohlédněte si Jindřichův Hradec. S našimi tipy o nic nepřijdete

Jindřichův Hradec si zaslouží vaši pozornost. Je to nádherné město s pěknou historii. Najdete tu nádherné chaty a chalupy,

Čtu dál →

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • kolik je pěstounú co dělají z lásky k dětem 5% kolik pro prachy a že to nejsou malý prachy to nemám ani já za rok co rok jiný pěstou rok co rok cpou do vás jinou výchovu já být,děckem jsem na máňu

  • Anonymní

    Co se týče profesionální pěstounské péče, jsem 100% pro. Pracoval jsem jako ředitel dětského domova a i když jsme se snažili dětem dát co nejvíce pozornosti a péče, při počtu osmi dětí v rodinné buňce se nedalo ani při práci „do roztrhání těla“ dětem dát vše, co by jim člověk dát chtěl.
    Myslím si, že profesionální pěstounství je správným směrem, ale za předpokladu, že pěstouni (pracovníci) budou mít náležité odborné vzdělání, případně praxi s dětmi (nejlépe v ústavní výchově), které budou do své péče přijímat. Pokud jde o finanční stránku věci, mělo by se asi postupovat dle platných platových tarifů pedagogických pracovníků v zařízeních pro výkon ústavní výchovy s tím, že profesionální pěstouni nebudou u dětí pouze v období 8-12-ti hodinové služby, ale budou se o ně starat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 12 měsíců v roce. Mělo by jít o smluvní vztah, kdy po přijetí dítěte do své péče by měla být práce pěstouna rozdělena na denní (tarif vychovatele) a noční (tarif bývalých nočních vychovatelů). Pokud budou mít pěstouni kvalifikační předpoklady, proč je neplatit za jejich práci tak, aby mohli dětem i v rámci své odměny dát vše, co potřebují. Důležitá v tomto ohledu bude, samozřejmě, kontrolní činnost, supervize a další prvky, které by zajistily výbornou péči o děti, ale také za solidní peníz – profesionálů by si měl stát vážit a brát je jako státní zaměstnance. Pokud budou ze svých odměn hradit státu náležité odvody (daně, zdr. a soc. pojištění), měli by být placeni dle odpracovaného času (24 hodin denně). Důležitý je, samozřejmě, důkladný výběr profesionálů.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist