Byt může být bezpečným zázemím, kam se rádi vracíme, i kolbištěm, kde probíhají každodenní nelítostné boje o moc. Dispoziční uspořádání a zařízení bytu dokáže o jeho obyvatelích prozradit i to, o čem sami mlčí…
Bydlení je přitažlivé téma řady televizních pořadů (ještě lépe seriálů), populárních časopisů, v knihkupectvích se dobře prodávají bohatě ilustrované knížky. Každému vřele doporučuji vzít některou z nich a ponořit se do této prožitkové i intelektuální pastvy; potěší své oko prohlížením zajímavých obrázků, něco malounko si při čtení chytrých souvislostí popřemýšlí, bezděčně si zaskočí do svého dětství či mladých let při srovnávání toho, co právě vidí, s tím, co tehdy prožil. V každém případě má možnost si nádherně pohrát; představovat si, co se dá udělat s nějakým prostorem, vymýšlet, žasnout, těšit se na to, co ve skutečném životě teprve může přijít, pustit z hlavy reálná omezení v podobě peněz…
To všechno stálo před léty za záměrem nabídnout bakalářským studentům Filozofické fakulty a později i Fakulty sociálních studií MU volitelný kurs psychologie v architektuře. Uvolnit si záda nahrbená od studia vážných knih a zkusit si, že psychologie může být i tvořivá hra a radost. Dalším důvodem, který mne k vytvoření kurzu vedl, bylo poznání (nebudete tomu věřit), že i mimo psychologii jsou k objevování úplně úžasné věci. Někde to ještě chápeme, jako třeba u příbuzných nauk – proxemiky, ergonomie, ale dál je to už čiré dobrodružství – tajemná nauka o materiálech, fyzika v podobě osvětlování, ozvučování, vyhřívání a klimatizování prostorů. Spoustu zajímavých otázek a nápadů skýtá vliv pouhého prázdného prostoru nebo jeho členění věcmi na to, jak člověk prostředí vnímá a prožívá. Nakonec přichází ke slovu i estetika; co a v jakém kontextu se nám líbí a co ne? Měli bychom o tom všem něco vědět, nejen proto, aby psycholog nebyl mezi ostatními vzdělanými lidmi za moulu, který ničemu jinému než vlastní branži nerozumí, ale nakonec i proto, aby si uměl doma zatlouct na správné místo hřebík a koupit sedačku, která se mu vejde do obýváku. Nakonec úplně praktický důvod, který na vysoké škole obstojí: diagnostika je nejen věcí specializovaných nástrojů (třeba dotazníků, projekčních testů a rozhovorů), k čemuž nás ve škole vedou, ale i prachobyčejné (ovšem velmi pozorné a nejlépe cvičené) všímavosti, k čemuž nás už ve škole moc nevedou (kdo systematicky cvičí pozorování?).
Když prostřednictvím klientovy výpovědi nakouknu na prostředí, ve kterém žije, a „vidím“, mám daleko víc vodítek pro poznání, koho mám před sebou a „která bije“. (Při pozorování maminky své nastávající si obvykle nechceme připustit, že vidíme budoucnost své vyvolené, i když tam obvykle je; ovšem ve většině méně emočně náročných situací by psycholog tohoto poznání mohl být schopen – a měl jej využít.)
Rozum
Takže pojďme společně objevovat některé psychologické aspekty bydlení, podobně jako to činíme v průběhu semestru s našimi studenty. Máme před sebou „vnitřek krabice na bydlení“, interiér. V souladu s klasikem českého psaní o architektuře z předválečné doby Karlem Honzíkem si klademe otázku: jak vzniká „zabydlenost“, co dělá z prostoru příjemné bydlení?
Napřed půjdeme po rozumové, racionální stránce zkoumání nějakého prostoru, například bytu, ve kterém jsme žili, nebo bydlení někoho známého. Jaké funkce daný prostor plní? Co se v něm odehrává, k jakému účelu slouží? Pokud nejsme úplně povrchní, zjistíme, že těch účelů a funkcí je celá řada a vše, co se v něm děje, se dá drobit až na jednotlivé pracovní úkony, operace a pohyby.
Čím více funkcí a lidí, kterým to celé slouží, čím méně prostoru a čím více věcí, tím je skládačka dobrého uspořádání složitější a v lecčem konfliktnější. Takže velikost, objem a dostupnost prostoru, vztažené k zamýšleným funkcím, jsou hodně významné.