Předvánoční mytí oken (tak trošku jinak)

18.12.2010 Markéta 8 komentářů »

S blížícími se Vánoci vyvstává akutní potřeba uvést domov do stavu naprosto dokonalého pořádku. Každá správná hospodyňka si dává záležet na tom, aby neopomněla žádný, byť i úplně maličký detail. Vycíděná, sterilní domácnost je přeci tou nejlepší (a jedinou možnou) vizitkou.

Proto se i já pouštím do velkého předvánočního úklidu. A protože moc dobře vím, že úplně nejdůležitější částí úklidu jsou umytá okna, začínám právě jimi.

Procházím bytem a dívám se, v jakém stavu naše okna jsou. Přes záclony není nic vidět, odhrnuji je proto a důkladně pátrám po nějakých známkách špíny. Jenže, ať se dívám sebelépe, v okně vidím jen svůj odraz. Na mysl se mi vkrádá myšlenka, že bych okna neumývala – nikdo mi přece neodhrnuje záclony, a i kdyby, za nimi nic není vidět. Ne ne ne, rychle tuhle hříšnou myšlenku zaháním. Jsem přeci správná hospodyňka, okna tedy umýt musím.

Vyčíhám si krátký okamžik, kdy ani nesněží, ani neprší, a pouštím se do díla. Sotva otevřu okno, teplota v bytu začne prudce klesat a topení nestíhá. Marně bráním mrazu vlastním tělem, aby pronikal do bytu. Manžel vrhá významný pohled mým směrem, a když vidí, že jsem si ho všimla, vrhá druhý významný pohled směrem k nedalekému blázinci. Ne, nedám se zviklat, okna umyji! Tvářím se nechápavě a hrdě ho ignoruji. Okno umývám šílenou rychlostí, přesto se konečky mých prstů zbarvují do fialovo-modra.

Rodinka pochybuje o mé příčetnosti a po „tajné“ poradě se domluví na protiútoku. Zatímco přecházím k druhému oknu, mí milovaní se oblékají do čtyř svetrů, na ruce natahují dva páry rukavic, soukají se do lyžařských kombinéz. Okatě je přehlížím a přecházím k třetímu oknu. Drahoušci si přede mnou demonstrativně natírají obličeje krémem na omrzliny a dolaďují svou vizáž á la polární výprava. Já ale zůstávám pevná jako skála a dál pokračuji v umývání oken. Teprve poté, co si uprostřed obýváku začnou připravovat táborák, kapituluji.

Stihla jsem umýt jen polovinu oken, víc mi rodinka nedovolila. Procházím bytem a pozoruji výsledek své práce. Ať se snažím sebevíc, žádný rozdíl před a po nevidím. Odměnou za mou snahu je brblající manžel a dítě, které si uprostřed obýváku staví sněhuláka. Teplota v bytě je pro tuto činnost naprosto ideální.

Jedná se o článek z VD adventního kalendáře.
Předchozí článek: Přáníčko – hvězdička z čajových sáčků I..<
Následující článek: Inkoustové hrátky./div>

Líbí? (Zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Přečtěte si další články na téma Vánoce, vánoční povídání nebo v rubrice Domácnost a bydlení, Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině.