Čistota prádla pod mikroskopem

Podle Vyhl. č. 440/2000 Sb. prádlo nesmí obsahovat zbytky prostředků na praní a dezinfekce. Dodržování této zásady by mělo být samozřejmostí především v případě kojeneckého a dětského prádla. Bohužel zkušenosti ukazují, že tomu tak není. Různé problémy u dětí, vyrážky, respektive alergie souvisící s prostředky na praní, jsou celkem častým problém, a proto snad stojí za to věnovat této otázce trochu pozornosti z poněkud jiného úhlu pohledu, než tomu bývá v mediálních reklamách obvyklé.

Co může škodit pokožce z prostředků na praní?

Vyrážky, alergie nebo podráždění mohou způsobit jen takové složky prostředku na praní, které zůstaly v prádle a tak se dostaly do styku s pokožkou. Příčiny mohou být v podstatě dvě.

V prvé řadě se může jednat o nedostatečné vymáchání prádla, ke kterému vede předávkování prostředku na praní, případně nedostatečné množstvím vody v pračce v průběhu máchání. Obvyklou příčinou zbytečně velké navážky prostředků na praní je tzv. úsporný program. Tímto programem se obvykle pere menší objem prádla. Pračka v tomto případě napustí méně vody, ale na příslušné snížení dávky prostředku na praní se obvykle zapomene. Ale i ucpané sítko před čerpadlem vody z pračky se může stát zdrojem mnoha nepříjemností.

Druhá cesta kontaktu složek prostředku na praní s pokožkou je způsobena jejich vylučováním z roztoku. Některé prostředky obsahují nerozpustné částice již ve své kompozici. Za příklad mohou posloužit zeolity. Jiné součásti prostředků na praní jako polykřemičitany (metasilikáty) a nebo určité typy polyfosfátů jsou náchylné k vytváření nerozpustných forem a tím k vytváření základu usazenin. Do této skupiny patří také medializovaný vodní kámen. Vyloučené sraženiny se do prádla dostávají tím, že se již v lázni chytají na vlákna. Také při energickém odstředění prádla dochází k jejich uvíznutí v tkanině. Optimální stav je, když převážná část lázně je z pračky vyčerpána před odstředěním prádla. V opačném případě je prádlo přitisknuto odstředivou silou ke stěně bubnu a vrstva prádla potom slouží jako filtr.

Máchání prádla

Představuje velmi důležitou součást celého procesu praní. Bohužel v podmínkách domácnosti
je kontrola velmi obtížná. V mnohých případech nelze vodu z máchání zkontrolovat vůbec, protože hadice je neprůhledné a voda odtéká přímo do odpadu.. Nicméně ale voda z posledního máchání, případně z odstředění, pokud nebylo použito aviváže, je čirá a bez stabilní pěny.

Základem úspěšného vyprání a vymáchání prádla je dodržování dávkování prostředku na praní podle údajů uvedených výrobcem. V tomto případě platí dvojnásob, že někdy méně může znamenat více, zvláště v případě úsporných programů. Pravidelnou kontrolou a čištěním sítka před filtrem lze také předejít mnoha problémům. Zanešené a nebo dokonce ucpané sítko funguje jako zátka. Brání cirkulaci vody během jednotlivých fází praní, které určuje program a vede nejenom k špatnému vyprání, nedostatečnému vymáchání, ale může způsobit i vážné poškození pračky.

Nerozpustné zbytky prostředků na praní v prádle

Představují závažnější problém. K jejich odstranění nestačí ani několikanásobné vymáchání
prádla. O těchto usazeninách pomlčuje většina výrobců a dodavatelů prostředků na praní.
Ze skutečně kvalitního prostředku na praní by prádlo po 25ti vypráních ve středně tvrdé vodě nemělo obsahovat více než 1 % vyloučených anorganických zbytků. Bělost prádla lze celkem snadno zajistit navýšením opticky zjasňujících prostředků v přípravku na praní. S vylučováním nerozpustných zbytků už to tak jednoduché není. Pro zajímavost stojí za to zjistit si uvedené kriterium u výrobce svého oblíbeného prášku na praní. Na druhé straně se o úrovni vypraného prádla i z pohledu vyloučených složek z lázně na praní může přesvědčit každý sám.

Pokud se podíváte na svůj kapesník a nebo bavlněnou košili proti světlu, měli byste vidět osnovu tkaniny bez tmavých ostrůvků. Mezi jednotlivými vlákny v závislosti na jejich hustotě proniká světlo. Vylučováním různých složek v průběhu praní se osnova tkaniny zanáší. Výsledek tohoto procesu je v mnohonásobném zvětšení zachycen na následujících obrázcích.

K takovémuto zanešení, kterému se odborně nazývané inkrustace, nedojde po jednom praní.
Opakováním praní však vyloučené sedimenty postupně ulpívající na vlákně mění charakter a povahu prádla. Prádlo postupně žloutne a nebo šedne, barvy ztrácí svůj jas, froté ručníky se stávají hrubé, jsou méně nasáklivé a špatně se suší. Při manipulaci s prádlem se uvolňuje prach. Na prádle se hromadí skvrny a často i pachy. Roste spotřeba prostředků na praní při současném poklesu účinku. Vysvětlení tohoto jevu je prosté.

Usazené nerozpustné zbytky prostředku na sebe totiž poutají špíny a pachy jinými silami, než je tomu v případě přirozeného vlákna. Proto změna prostředku na praní a nebo zvýšení navážky obvykle nepřináší okamžitý očekávaný výsledek.

V naší laboratoři byl učiněn pokus, kdy prostěradlo s 20,1 % inkrustací bylo rozděleno na dvě části. Prvá byla zbavena usazených zbytků (inkrustací) na hodnotu 0,1 %. Potom byly obě části vneseny do obarvené lázně na praní a vyprány. Výsledek zachycuje následující obrázek.

Hodnota 20,1% uvedená na obrázku vzorku znamená, že spálením 100 g tohoto vzorku při teplotě 900°C vznikne 20,1 g popela, což představuje míru vyloučených anorganických složek z lázní na praní vázaných ve vzorku prádla. (Kliknutím lze obrázek zvěšit.)

Usazeniny v prádle změnily vlastnosti vláken do takové míry, že došlo k mohutné adsorpci barviva, zatímco regenerovaná část (0,1 %) zůstala čistá. To ovšem ukazuje, že se může stejným způsobem na zanesené vlákno vázat řada dalších chemikálií a nebo typů špíny, které nemusí být okem ani viditelné. Příkladem jsou sloučeniny chloru, kterých se používá na bělení. Nejznámější komerční název bělícího prostředku je Savo.

Zbavit se chloru z inkrustovaného prádla praním je prakticky nemožné. Přestože v odborné literatuře jsou popsány škodlivé účinky takovéto kombinace, jsou čistící a bělící prostředky na bázi chloru v domácnostech stále oblíbené. Dokonce jsou látky tohoto typu součástí i některých prostředků na praní. Tyto výrobky jsou obvykle určeny na praní bílého a nebo stálobarevného prádla.

Vyloučené nerozpustné složky lázní na praní mohou plnit i další nepříjemnou roli. Za určitých okolností se mohou stát dopravním prostředkem dalších škodlivin. Pro ilustraci alespoň jeden příklad z praxe.
Na jedné průmyslové prádelně, kde byl problém s inkrustacemi prádla, bylo zaparkováno auto v dosahu výstupu ventilátoru, který odsával vzduch od mandlu.

Na pravém obrázku je fotografie stěrače ve stínu a na levém na slunci. Změna barvy svědčí o tom, že stěrač byl kontaminován prachem nesoucím složky odvozené od sloučenin plnících funkci optických zjasňovačů v prostředcích na praní. Tyto látky jsou z chemického pohledu deriváty stilbenu. O některých derivátech stilbenu je známo, že fungují jako ženské pohlavní hormony. Faktem je, že na čistém vlákně, jsou optické zjasňovače vázány velmi pevně, ale na vlákně obaleném sedimentem se vyloučí na jeho povrchu a mechanickou námahou vlákna se odlupují.

Z uvedených příkladů je zřejmé, že potenciální zdroj různých kožních, ale řady i dalších zdravotních problémů, se může ukrývat v prádle, do kterého se dostává poznenáhlu a tím také bez povšimnutí. V tom také spočívá hlavní nebezpečí.

Jak zbavit prádlo vyloučených složek

V prvé řadě je třeba se zmínit jak alespoň orientačně toto nebezpečí zjistit. K vylučování sraženin nedochází jenom do prádla, ale také do pračky. Stav pračky, míra jejího zanešení vypovídá mnohé o stavu prádla. V zanešené pračce se prádlo nikdy dokonale nevypere. Stačí se podívat na vnější povrch bubnu a nebo vany. Pokud na něm jsou patrné usazeniny, je velká pravděpodobnost, že jsou i v prádle. Prakticky je možné ověřit stav prádla jednoduchou zkouškou.

Zkuste vzít vyprané prádlo, znovu ho vložit do pračky, nastavit programátor na program praní „bez předpírky na 40°C“ a do pračky nalít místo prostředku na praní čtvrt litru octa. Pokud lázeň při praní začne pěnit, jsou v pračce i prádle obsaženy tenzidy, které jinak nosíte na sobě a v kontaktu s pokožkou se tak ocitají převážnou část dne. Program v každém případě nechte proběhnout do konce a pokud je to možné, zkontrolujte si vodu, která po kyselé lázni z pračky vytéká. Zkontrolujte si také sítko u čerpadla. Ve většině případů tam budou úlomky vyloučených sedimentů z pračky.

K dokonalému odstranění těchto nečistot jak z prádla, tak z pračky se osvědčil deinkrustační prostředek, který dodává na trh společnost DonGemini s.r.o. Tímto prostředkem se odstraňují vyloučené zbytky prostředků na praní a regenerují se přírodní vlastnosti vlákna. Snižuje se prášivost prádla, upravuje alkalita a zvyšuje účinnost praní. Více podrobností lze nalézt na stránkách www.DonGemini.cz v kapitole návody a publikace.

Zachování přírodních vlastností vláken prádla je cesta ke snižování zbytečného rizika pro každého, hlavně pro děti. Vždyť mikroklima vytvořené prádlem představuje první, ale i dominantní kontakt s okolním prostředím. Z pohledu zdravotnictví je tak bílé, či běloskvoucí jen jednou stránkou hodnocení čistoty prádla.

Snad se tímto článkem podařilo alespoň trochu osvětlit proč.