Jako všichni, i my jsme řešili, kdy dáme naši ratolest do velké postele, to jsme vyřešili ve dvou letech, a to tady nebudu rozebírat.
Když se konečně odhodlala, že opustí postýlku, měla jsem strach, aby nespadla z postele. První noc jsem se pořád budila a koukala, jestli neleží moc při kraji, nebo už nespí na podlaze…Řekla bych, že jsem tu noc vůbec nespala. Během této noci jsem usilovně přemýšlela a vymýšlela, jak to vyřešit, abych měla klidnější ty následující noci. Pak jsem si vzpomněla, že máme v posteli zastlané staré polštáře. Možná někoho napadne:
“ Na co polštáře?“ Jenže tyhle polštáře vlastně byly už jen dvě placky. Tak se slehly při každodením tříletém používání. Znáte to – polštáře koupené na trhu nebo v Polsku moc nevydrží. Staré jsme schovali a koupili jsme jiné. Třeba se nám ty staré budou na něco hodit v případě, že u nás bude chtít někdo přenocovat.
Posloužily úplně jinak.
Každý polštář jsem smotala do ruličky a ušila na něj povlak z kusu látky. Vznikl tím takový válec, my tomu s dcerou říkáme „trubka“, který má dcera daný jedním koncem pod polštářem a zbytek kouká směrem k jejím nohám asi do půli jejího těla. Samozřejmě je ten válec na vnější starně postele. Ještě nám z postele nespadla a už tam spí víc než rok.
A ten válec má na jedné straně uvázanou mašli na přečnívající látce, to aby se ten povlak lehce sundal v případě praní. Vlastně – z jedné strany vypadá jako válec, a z té druhé jako bonbón.
Má to spoustu využití k hrám a blbostem naší starší dcery. Brzy už budeme potřebovat i ten druhý.