Škola je již na dohled, dítě má zájem o písmenka, snaží se opisovat různé nápisy, snaží se i psát. Svůj podpis umí už pravděpodobně delší dobu, nyní se pokouší sestavovat různá slova samo – většinou přáníčka nebo popisky k obrázkům.
V tomto období se rodiče nejčastěji ptají, zda nemají tyto snahy dítěte brzdit, zda nebude snahou číst přetížené a jestli se třeba nebude ve škole nudit, když už bude leccos umět. Odpověď na všechny tyto dotazy zní – ne.
Pokud dítě nikdo číst neučí, ale samo se zmocňuje jednotlivých písmen a krátkých slov a vyptává se nás „co je tam napsáno“, nemůže mu to ublížit. Je to jen znamení, že již je čas jít do školy.
A jestli se tam nebude nudit? Určitě ne. Ve škole je tolik nových věcí. Není to jen čtení a psaní velkých tiskacích písmen, která se dítě často spontánně učí, ale i psaní psací abecedy, počítání a další činnosti. Umí-li dítě alespoň částečně velkou tiskací abecedu, je ve výhodě proti těm, kteří neumějí nic, protože je to zatím nezajímalo. Je ovšem otázka, zda takové dítě patří do školy.
Většina škol dneska už spíš počítá s tím, že dítě některá písmena umí a že počítá alespoň do pěti. Není to sice povinnost cokoli umět, ale start bývá o trochu nesnadnější, když většina třídy přece jen už sem tam něco umí.
Hledání písmena v textu
Dáme dítěti jakýkoliv běžný text – časopis, kopii stránky z knížky, text z počítače. Jedinou podmínkou je, aby písmenka byla velká a řádky široké.
■ Na samém začátku textu barevně označíme některé písmeno (nejlepší je značkovač, barevná stopa je nápadná a přitom tvar písmene dobře prosvítá). Najdeme společně několik slov, která na příslušné písmenko začínají, a zadáme úkol:
„Teď najdi všechna ostatní stejná písmenka.“ Dítě písmenko nemusí vůbec znát, hledá vlastně jen stejný tvar.
■ Snažíme se ale, aby už hledalo systematicky – mělo by se posunovat po řádcích ve stejném směru jako při čtení.
■ Zpočátku volíme písmena velká a tvarově nápadnější – A, E, M atd. Později dáme za úkol hledat i malá tiskací (s, m, k, a). Protože dítě hledá vždy jen jedno písmeno, respektive tvar, je jeho volba spíš věcí dohody – například to, které se mu líbí.
Předpokladem pro úspěšné zvládnutí tohoto úkolu je dobrá zraková pozornost. Všimnout si například toho, že některá samohláska má čárku, jiná ne (a – á), a zaškrtnout jen tu domluvenou, je již poměrně náročný úkol.
Naším úkolem v tomto období je pouze to, aby se dítě nenaučilo svá první písmenka nesprávně. Měli bychom pokud možno předejít zrcadlovému psaní některých písmenek (nejčastěji S, Z, N) nebo psaní písmenka zdola nahoru (P, B, D), kdy dítě kreslí tvar jedním tahem a na zlomu čáry u horního „bříška“ vzniká místo špičky oblouček.
Většinou stačí udělat do levého horního rohu papíru drobnou značku (hvězdičku, srdíčko, tečku apod.) a ukázat dítěti, že třeba S začíná daleko od puntíku a čára se točí směrem k němu, nožička u A začíná nahoře u puntíku a směřuje od něj dolů apod. Zásadně nepoužíváme označení vpravo a vlevo, pokud je dítě naprosto bezpečně neovládá.
Jestliže nestačí běžné upozornění, vrátíme se k nácviku tělesného schématu – hra je uvedena v kapitole o rozvoji smyslového vnímání.
Použít můžeme i hry často se vyskytující v dětských časopisech (např. řada stejných domečků, ale jeden má komín na opačné straně). Předškoláci je ale už někdy považují za moc lehké a budoucího školáka nedůstojné. Písmenka jim připadají „dospělejší“.
Nápodoba Z a N
■ Na počítači zvolíme typ písma bez zdobení a patek a velikost alespoň 3 cm.
Napíšeme řádek velkých tiskacích Z a N s většími mezerami. (Samozřejmě můžeme použít i silný fi x a napsat písmena ručně.) Písmena nepravidelně střídáme.
■ Na volnou kartičku čtvercového formátu namalujeme tvar, jenž je podle umístění podobný písmenům N nebo Z. (Rovnoběžné nožičky tvoří boční strany čtverce, šikmá nožička úhlopříčku. Nejde tedy o přesný tvar písmen, která tvoří obdélník.)
■ Dítě má za úkol natočit kartičku vždycky tak, aby tvar odpovídal písmenku na řádku – může napodobovat jedno po druhém nebo podle toho, na které ukážeme. Můžeme nakonec písmenka nastříhat na jednotlivé kartičky a losovat je. Vylosované písmeno dítě napodobí, za správný tvar dostane bod.
■ Při deseti bodech hra končí a dítě dostane slíbenou odměnu – podporuje se tak míra pozornosti. Většinou se snaží nechybovat, aby se k odměně dostalo pokud možno brzy.
Ukázka je z knihy Jak připravit dítě do 1. třídy, kterou vydalo v edici Pro rodiče nakladatelství Grada.
Autorkou je známá klinická logopedka, která se zajímá zejména o prevenci poruch řeči, o vliv civilizace na vývoj řeči a o tzv. „beznadějné případy“.