Psychologická poradna

S vašimi problémy vám poradí Mgr. Martina Přichystalová, která se kromě problematiky výchovy dětí v rodině zabývá také oblastí osobního rozvoje a růstu. V Brně poskytuje terapie EFT – viz. www.mojeEFT.cz.

+ Vložit NOVÝ dotaz

Naposledy zodpovězené dotazy

Dotazy čtenářů

Celkový počet dotazů: 362

Hyperaktivita

Zasláno: 31.1.2012 08:55:10

Autor: Martina81

Dobrý den. Mám dvouletého chlapečka, který je hodně hyperaktivní. Už od narození jen plakal a já celé noci nespala, ale to je asi častý problém. Začla bych asi tím,že mám 3 děti, dvě dcery(10let a 4 roky) a syna(2roky) a ten problém se týká toho syna. Je neposedný,nevydrží na jednom místě ani vteřinu, nepohraje si, hračky ho nebaví, už několikrát měl úrazy, přišel skoro o prst a mnoho dalších úrazů.Nikdo ho nechce ani hlídat, jak je nedobrý.Každý říká, že je to chlapec, tak je živý, ale když přirovnám druhé děti, tak opravdu to není tím, že je chlapec. Neposlouchá, něco udělá, dostane na zadek a on hned za vteřinu to jde znovu udělat. V momentu nepozornosti bere i nože, takže musím mít oči všude, nemůžu v klidu uklidit, navařit...Sourozencům dělá naschvály, hlavně té mladší, tu dokonce bije, hodil na ni i židličku a dělá další lumpárny, kde je i ohrožuje.Už si opravdu nevím rady,manžel se dětem nevěnuje, malý je fixovaný na mě, ale to co vyvádí se nedá psychicky vydržet, beru léky na uklidnění, protože mám záchvaty pláče a jsem vystresovaná, Spíše bych potřebovala pomoc já ze sebou. Ale chtěla bych poradit, zda má smysl v jeho věku 2.let navštívit nějakou poradnu, zda mu dají nějaké léky na utlumení hypoeraktivity, nebo jak probíhá vyšetření, kde lze dojít k závěru, zda se jedná o hyperaktivitu.Děkuji za odpověď.

přečíst reakce

odpovědět

Plac pri odlouceni - zodpovězeno poradcem

Zasláno: 30.1.2012 08:54:25

Autor: janamamca

Dobry den,mam 4 letou holcicku,od zari chodi do skolky. Ve skolce se ji libi,ale prez to kazde rano place,nechce me pustit a krici,ze chce me a rika,ze me ma rada. Ma jeste mladsi sestricku,nemaji spolu problemy a maji se rady. My se jim oba s manzelem snazime venovat,jak to jen jde. Dcerka nese kazde odlouceni ode mne a nespi ani u babicek. Mne ty kazdodenni ranni uplakany sceny dost nici a uz si nevim rady. Kdyz ji vede do skolky nekdo jiny nez ja,tak to nedela. Dekuji za vasi radu.

přečíst reakce

odpovědět

prosím o radu - zodpovězeno poradcem

Zasláno: 26.1.2012 14:08:43

Autor: douchova101

Dobrý den mámm syna 11 let narodil se s roštěpem močové trubice absolvovala jsem s ním několik operací ale to není to hlavní na co se chci zeptat tím že byl nemocný tak jsme se k němu odmalička chovali tak že měl vše co chtěl od nás i od babiček postupem jsme zjitili že tudy cesta nevede a postupně mu začali nedávat vše na co si ukázal teď je mu 11 let a máme s ním velké problemy žačal krást,lhát, ve škole se také zhoršil ze začátku jsme se ho snažili motivovat a vysvětlovat že když něco chce musí si to také zasloužit to vydrželo vždy chvilku pak jsme začali dávat tresty na to reagoval tak že je mu to jedno když ho v obchodě načapala prodavačka jak krade žvýkačky začal jí vyprávět že je nomocný že si nemůže pomoc a musí krást nevím jak to řešit Máme ještě staršího syna(18) ten je bez problému nevím zda to není spojené s tím že trpí komplexem méněcenosti ohledné této vady kterou má prosím o jak s ním jednat popřípadně na koho se obrátit zda to jsou projevy puberty děkuji

přečíst reakce

odpovědět

stýskání - zodpovězeno poradcem

Zasláno: 26.1.2012 10:06:17

Autor: veramikolasova

Mám 11letou dceru. Tento týden se objevil problém. Dcera se od první třídy, tedy téměř šest let, vypravuje do školy zcela sama. Náhle mi ráno volává a pláče do telefonu, že se jí stýská. Pláče tak, že nemůže ani mluvit. Je po nemoci, byla týden doma a v úterý znovu začala chodit do školy. Může to být jen stav po nemoci? V úterý mi psala dokonce SMS z vyučování. Doma mi řekla, že se jí hrozně stýská a má pocit, že se s ní její tři kamarádky ze třídy nebaví. Ale když tu situaci rozebíráme, nevypadá to nijak tragicky. Holky prostě mají mezi sebou nějaké tajnosti a nechtějí se zrovna jí svěřovat. Mezi ženskými typické, ostatní děvčata a nejlepší kámoška se s ní baví normálně. Osobně mám pocit, že to je jen výmluva. Večer s ní musím ležet v posteli dokud neusne, nacvičovali jsme něco jako mantru...Že když jí bude smutno, vzpomene si na mě a bude si opakovat - za pár hodin budeme spolu...volala ubrečená, že to nepomohlo a stále se jí stýská a stále má strach, že se s ní holky zase nebudou bavit. KDyž s ní mluvím uklidní se, ale když pokládám telefon, zase má pláč na krajíčku. Prosím o radu

přečíst reakce

odpovědět

jak postupovat - zodpovězeno poradcem

Zasláno: 20.1.2012 16:38:16

Autor: amelka

Dobry den, rada bych Vas timto zpusobem pozadala, o radu jak postupovat nebo kde se obratit.

Mame za sebou jednu navstevu PPP v 1.tride - kde nam nebylo nic vylouceno ani potvrzeno, podezreni na ADHD, detska psycholozka nam v podstate odsouhlasila zpravu z PPP, s tim, ze syn je svuj, ale my jako rodice mame stale pocit, ze nas syn, laicky receno, neni standardni.

Jako batole se stranil kolektivu, kdyz jsem s nim prisla do materskeho centra, deti pozoroval a hral si u me sam, tak to nejlepe fungovalo potom i ve skolce. Pokud si mel hrat s detmi spolecne, byly tam vzdy nejake problemy, mel i kousaci obdobi, kdy proste mel pocit, ze mu nekdo neco bere nebo ublizuje kousl. Jedine, kde neni problem do dneska je sport.
Co se beznych navyku tyka, do dnesniho dne ma problem s casem pri oblekani, neustale jej upominame, at se oblekne, o smrkani ani nemluvim, pri komunikaci neudrzi ocni kontakt, se zdravenim je problem, pokud se stydi, nezdravi, pak si okoli mysli, ze to neumi, vse mu opakujeme nejmene 3x, kdyz jej zavolame jmenem nereaguje, az po zvyseni hlasu a to ma pak pocit, ze na nej rveme.
Obcas miva obdobi, kdy se na neco upne a dovede to resit cele mesice, napr. kolem 5 roku resil \"smrt\", kde, za jakych okolnosti, jakym zpusobem ... kdo, kdy muze zemrit. Naposledy se cely pul rok tvaril a vyjadroval jako \"glum\" z Pana prstenu. Neustale mu muzeme opakovat, vysvetlovat, ze to neni vhodne chovani, ale efekt to nema, dokud to nejak samo nevysumi a neni stredem zajmu neco jineho. Behem Vanocnich svatku jsem vysledovala, ze mu musime rikat, jak se ma v urcitych situacich zachovat dopredu. Chodi do skautu a tam si predavali darecky, syn dostal svicen bez hrotu a vratil jej s tim, ze se mu nelibi. Doma nam vysvetlil proc (svicen nemel hrot) a my jsme mu vysvetlili, co je a neni vhodne pri predavani darku. Takto jsme ted resili i situaci, proc se nema stale na navsteve ptat kdy pojedeme domu, jak dlouho tam budeme a proc starsi clovek \"nehuna\", ale hur mluvi.
Dalsi problem je obcasne vztekani syna, pokud neco chce a neni mu dano, vzteka se a rve, neni schopen to nijak pobrat, opet ma pocit, ze se mu ublizuje a hned poukazuje na ostatni.
A co se tyka skoly, vzhledem k tomu, ze nam bylo na skole neustale nadhazovano, ze je syn nevychovany, rusi ve vyucovani, je asocial, divne se chova a nebylo k tomu nijak ze strany skoly pristoupeno, zmenili jsme skolu. Az na tu nevychovanost, maji stejny pocit na nove skole, jen s tim rozdilem, ze se nam snazi pomoct, vidi, ze jde synovi uceni bez problemu, pokud chce, ovsem dokud nebudeme vedet, jak na tom syn je bude to tezke.

Dekuji emilied.

přečíst reakce

odpovědět

strach... - zodpovězeno poradcem

Zasláno: 13.1.2012 10:03:05

Autor: marketaska

Dobry den, chtela bych se zeptat.. mame synka 11 let, velmi sikovny , hodny a citlivy..asi pred tydnem si vzal do hlavy konec sveta, kdyz jsme mu to vsichni vcetne babicky rozmluvily, tak z toho presel ke smrti..vubec se nebavi je jak telo bez duse, kdyz se ho zeptam tak rika ze ma strach ze smrti co pak bude, jak umrem, jak bude dospeli atd...mysli na to i ve skole, jak prijde domu tak uz je to lepsi i se smeje, ale i tak rika ze na to musi myslet, ale rano je opet jak telo bez duse a breci...prosim poradte co delat vic..dekuji

přečíst reakce

odpovědět

Vzdor - zodpovězeno poradcem

Zasláno: 11.1.2012 22:30:49

Autor: radulenka

Dobrý večer,
dceři budou v květnu 3 roky. Na svůj věk je poměrně bystrá oproti staršímu bratrovi.Je strašně vzdorovitá když není po jejím, tak s ní člověk stejně nehne. Vše musí sama, sama, když ji třeba zapnu zip tak začne vzdorovitě sama, sama a rozepne si ho a sama zapne. Když se třebas vzbudí tak začne pofňukávat a to mě vždy vytočí to její fňukání. Když začne z nějakého důvodu brečet když to není po jejím( např.chce čurat říká to mě a já zrovna nemohu ji jít rozsvítit na wc tak jde přítel, rozsvítí a v tu ránu začne řvát že jsem to neudělala já)tak ji pošlem do vedlejšího pokoje a že má přijít až ji to přejde, ale někdy se začne vztekat a přítel říká že prý není dobré nechat dítě vyvztekat -tak nevím co je na tom pravdy- tak jdu a dostane na zadek za to že se bezdůvodně vzteká a říká že už se nebude vztekat, ale ještě chcíly to trvá než přestane. Poradíte jakým způsobem na ni vyzrát?
Děkuji předem za rady
s pozdravem R. Hubálková

přečíst reakce

odpovědět

předškolák - zodpovězeno poradcem

Zasláno: 6.1.2012 08:57:15

Autor: lendy

Dobrý den,zrovna řeším zásadní problém u svého syna a potřebovala bych vaši radu.Syn bude mít tet' v únoru 6let a tento měsíc jdeme do školy na zápis.Dnes jsem se ptala jeho paní učitelky ve školce zda na to má aby šel do školy.Paní učitelka ho má od září,říkala ,že má strach o jeho soustředěnost jestli vydrží 45min se soustředit.Je pravda když se učíme logo tak neustále něco dělá bud' s rukama nebo nohama a má problém být v klidu.Logopedka mi řekla právě,že nedoporučuje další rok ve školce,že ho to bude bránit ve vývinu.Vše co nám zadala se naučit vše se naučil a dohnal,že to málo kdy vidí.Má stavebnici merkur u které vydrží i hodiny,ale u toho učení fakt nevím,proto Vás žádám o radu.Ve 3letech jsme byli na neurolg. vyšetření kdy nám bylo zděleno že je "živé"dítě,nevím teda zda mám žádat o odklad nebo ho dát do školy,děkuji za Váš názor,hezký den Lenka

přečíst reakce

odpovědět

Agresivita synovce vůči synovi - zodpovězeno poradcem

Zasláno: 2.1.2012 10:02:17

Autor: Petra Kudrnova

Dobrý den,
mám 1,5 starého syna. Můj bratr má 5-ti letého syna. Ten byl již před narozením našeho syna vcelku zlostný, když se mu něco nelíbilo, vybíravý v jídle, nerespektoval žádné hranice, vše si vykřičel... Ale nijak jsem do výchovy nezasahovala. Myslim, ze mi to ani nepřísluší.. Moji rodiče si toho také všímali, ale pokud u nich zůstal třeba o prazdninách, snažil se synovec respektovat jejich pravidla a dalo se s ním vyjít. Jakmile je však s maminkou a tatínkem, nemá respekt, odmlouvá a překřikuje nás... S jinými dětmi se nikdy nechtěl moc bavit, dokonce asi ve 3 letech uhodil cizího chlapečka v zoo do obličeje. Jeho rodiče (můj bratr se ženou) mu občas domluvili, ale dle mého názoru málo. Přijde mi, že se bojí být přísní. Přes zadek plácli výjimečně, ale žádné jiné tresty jsem nikdy nezaznamenala, př. zákaz televize, zákaz sladkostí, apod. Ve všem asi vždy polevili. Žádný účinek. Navíc si bratr myslí, že ho musí vést k samostatnosti tak, že se nebude bát dát někomu facku. Nesouhlasím s ním. Stýkáme se převážně u našich rodičů, mně a manželovi se celkem dlouho nedařilo mít dítě, takže byl synovec jediným vnoučetem... Když se syn narodil, otěhotněla švagrová, nyní má tedy synovec sestřičku, kterou sice neuhodí, ale projevy lásky k ní zrovna neoplývá. Chápu, že má těžké období, že se musí se vším vyrovnat, ale myslím si, že ještě před příchodem dalších dětí do rodiny byly problémy, které měly rěšit jeho rodiče. Synovec začal dělat scény, když syn brečel, říkal, že nesnáší malá mimina apod. Křičel na něj ať mlčí a hrozil, že ho uhodí. Neustále jsme museli hlídat, aby se něco nestalo..Všichni jsme se snažili vysvětlovat, že byl také malý a hodně plakal, když neuměl ještě mluvit, a že až náš syn vyroste, budou si spolu hrát.. Jednoho dne, asi v 8 měsícich syna uhodil do obličeje, seděla jsem u toho, ale nestihla reagovat. Důvodem bylo, že si syn vzal jeho hračku a olízl ji. Jeho máma mu vynadala, ale můj manžel to už nevydržel a také mu vynadal. Ujeli mu nervy a řekl, že je parchant, ať si ho srovnají, že je nebezpečný... Nakonec se manžel omluvil za svou reakci, sám uznal, že to nebylo vhodné. Bylo nám to líto, ale nijak se od té doby nezměnila útočnost na našeho syna. Na posledním setkání ho manžel nekolikrát důrazně okřikl, protože si synovec vymyslel, že ho náš syn kousnul, pak přede všemi lhal a "startoval" asi 20 minut na našeho syna, že mu dá facku.. Celou dobu ho okřikoval hlavně můj manžel a ostatní tomu moc nevěnovali pozornost. Jen švagrová najednou začala křičet na manžela, ať se uklidní, že od toho tam má synovec rodiče a ať sám vysvětlí situaci našemu synovi, který se celou dobu smál a myslel si, že je to legrace.. Mě se tedy dotklo, že nakonec je špatný manžel, který jediný nahlas řekne, když se mu něco nelíbí, chránil našeho syna, a rodiče synovce se nezajímali proč ho okřikuje, ale že ho okřikuje.. Navíc dávají svou vinu na nás ostatní a očekávají, že se všichni přizpůsobíme jejich malému tyranovi. Hádat jsem se nechtěla, celé jsem to narozdíl od ostatních sledovala a ačkoliv je manžel prudší povahy, důrazně jen řekl, že jestli náš syn něco chtěl, tak si s ním hrát, nekousl ho, ani do něj nestrčil, vrtěl se na křesle a smál se.. Manžel odešel se synem vedle do pokoje a pak domu bez rozloučení, protože je zklamaný a naštvaný, kam může dojít výchova synovce.. Synovec si vždy najde důvod, proč by synovi měl dát facku. Neposlechl nás ani své rodiče a pořád odmlouval, chtěl na sebe upozornit a jeho rodiče mu nic neřekli. Jen "nech toho", které opravdu nic neřešilo. Švagrová si ale myslí, že je manžel na jejich syna vysazený. Smutné je, že začínám být vysazená na bratra s jeho ženou a nemám chuť se s nimi vídat. Stejně tak bratr se ženou jsou naštvaní na mého manžela. To trápí bohužel nejvíc moje rodiče, kteří by byli nejradši, kdybychom byli bez konfliktů. Nikdy jsme se jako rodina nehádali, ani teď nedošlo k hádce, jen si myslím, že není zrovna fér, abychom my museli vysvětlovat malému synovi, že ho bratranec nemá rád, ať se k němu ani nepřibližuje. Ještě bych asi měla doplnit, že náš syn není v jídle vybíravý a synovci se to několikrát dávalo za příklad, což ho asi zrovna nepřimělo mít našeho syna radši...
Omlouvám se za dlouhý text, moc mě to trápí. Prosím o radu. Děkuji.

přečíst reakce

odpovědět

bolestivá stolice - zodpovězeno poradcem

Zasláno: 1.1.2012 17:56:45

Autor: monika86

Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat (jelikož na netu jsem nic moc nenašla). Moje dcera má už delší dobu problém se stolicí. Tak nějak jsme doufali, že se to spraví věkem, ale ono je to spíš horší. Tenhle problém má už od mimina. Ona u každé stolice hystericky řve a ted mi začala říkat, že ji to bolí. Zadržuje ji v sobě co možná nejdéle, její kakáni probíhá i dva dny a tzv. čeká až s ní vyjde sama. Ještě jsem ji nikdy neviděla že by zatlačila. Ona se na tom nočníku vzepře, drží se jen na rukách, zadržuje, řve, řve že ji to bolí, je úplně spocená, bledá, červené oči. Mě už spousta lidí řeklo, co měli možnost její kakání vidět, že to není normální a že má velkou stolici a že se nediví, že ji nemůže dostat ven, ale ona netlačí (má stolici jak dospělý člověk). Brečí už jen když mi říka že chce kakat a ptá se mě jestli to bude bolet. Řve i když má průjem, už to má v sobě natolik zafixované, pro ní je "kakání" utrpením. Nevím jestli je to problém psychického rázu nebo je nějaký problém, ale to by mi neříkala že ji to bolí. Na netu jsem našla že by to mohlo souviset s konečníkem, ale nevím no. Tchýně se ptala i nějakého léčitele a ten řekl, že je to vyloženě psychického rázu, což si ale nemyslím. Kdyby se v klidu a bezbolestně vykakala, tak by chodila na nočník s klidem a ne s hrůzou. Ve stolici krev nemá, má normální barvu, až na tu velikost no. Jaký máte na to názor vy? Děkuji

přečíst reakce

odpovědět