S vašimi problémy vám poradí Mgr. Martina Přichystalová, která se kromě problematiky výchovy dětí v rodině zabývá také oblastí osobního rozvoje a růstu. V Brně poskytuje terapie EFT – viz. www.mojeEFT.cz.
Dobrý den, dcerce je 7 let, chodí do první třídy. Ve škole ji to strašně baví a sotva přijde ze školy,hned udělá úkoly, aby si mohla hrát na paní učitelku a vydržela by takto celé odpoledne. Má "jako" žáky /ale žádné panenky/ jen si představuje, že u stolu sedí děti a učí je. Opravdu to prožívá, jako opravdová učitelka. Každé dítě je pojmenované, rozdá papíry, píše "jim" příklady, zpívá, čte, rozčiluje se snimi :-) Dotaz je, mám se jí do toho vmísit nebo ji nechat.Vypadá to divně, když si celé odpoledne povídá jen sama se svými imaginárními dětmi. Nechce žádné hračky, stačí jí toto. Když se jí zeptáme, co by chtěla k narozeninám, řekne že nic. Když jedou na výlet, nic si nekoupí. Na nočním stolku má pouze lampičku a na psacím stole nic. Nechce mít nikde nic vystaveno, žádné blbůstky, vůbec nic. Pokojíček má naprosto vzorně uklizený, nikde nic. Miluje prázdné poličky :-) To samé s oblečením, má vytříbený vkus již v tomto věku. Vše jí musí ladit už od ponožek,nechce nikde žádný obrázek.Ale zase nechce mít spoustu oblečení, stačí ji dvě trička, které střídá. Je hodně svá, druhého dokáže o svém názoru přesvědčit, že s ní pak souhlasí. Co si o takovém dítěti myslíte? Děkuji za Váš názor a hezký víkend.
Dobrý den, dcera má 5,5 měsíce a před měsícem se u ní poprvé objevily záchvaty vzteku a křiku. Bylo to těsně po 3. očkování hexy a zároveň v době, kdy jsem měla málo mléka a snažila jsem se rozkojit. Do té doby byla pohodové, i když nemazlivé miminko, kterému vadilo zabalování, nošení v šátku a příliš těsné držení. Dcera má od té doby velmi časté záchvaty křiku - z ničeho nic začne křičet z plných plic, je rudá a těžko se uklidňuje. Většinou se to stává tak půl hodiny před spaním, ale postupem času jsou i brzo po probuzení a při jakékoliv činnosti, která se jí nelíbí. Někdy se však brzo po tom začne smát, ale v zápětí opět křičí. Vůbec si s tím nevím rady. Vždy usínala skvěle, stačilo položit do postýlky a když zabrečela, dala jsem jí několikrát dudlík, což jí uspalo. Posledních 5 nocí dostane záchvat křiku a breku pár minut po položení do postýlky. Několikrát zabrečí, dostane dudlík a pak začne křičet a brečet. Musím jí držet za ruku tak hodinu než usne. Během té doby usíná, znovu se budí a křičí a brečí. Když k ní přijdu nad postýlku, už se vůbec nesměje, většinou otočí hlavu pryč, aby se na mě nedívala. Nejdřív jsem myslela, že to budou zuby, ale ty nikde. Taky jsem si myslela, že s dostatkem mléka se to zlepší, ale nezlepšilo. Dcera už velmi brzo zkoušela říkat různé slabiky, ale teď už je tak měsíc neříká. Všichni mi radí nechat vyvztekat, vykřičet, v postýlce vyplakat, nevšímat si jí. Ale to je jediné, co udělat opravdu nechci.
Děkuji moc za radu Jalomu
Dobrý den, cítím, že se s mým synem něco děje..a utěšovat se slovy, že ho to přejde, už nestačí :( viděla jsem pořad o autismu a vše mi na něj sedělo, ale maminka učí ve škole a řikala, že je normální a že je prostě jen svůj. od miminka už uměl parádně ignorovat, čtení pohádek ho nezajímalo, a poslouchání delších příběhů než o jedné větě ho dost otravovalo..od 1 roka jeho jediný způsob hry, bylo ulehnout k autíčkům a hodiny pozorovat, jak se točí kolečka..dělal si kolony, a autíčka si úhledně přerovnával..když mu někdo tajně s některým pohnul nebo ho schoval, on hned poznal kde mu co chybí..od 3 let rozeznal každou značku, třeba jen podle tvarů světel nebo z boku, ale souvislou větu neřekl. Mluvil po pár slovech..ani teď si nezapamatuje jedinou básničku ani písničku. Na pohyb je abnormálně nadanej..lyžuje, jezdí na kole, a ani když sedí není v klidu, ani u jídla nezastaví, furt sebou šije, u televize popochází, v sedě nadskakuje, od každé činnosti odbíhá.. ale nejvíc mě zneklidňují jeho rituály..na každou činnost si udělá svůj postup a ten několikrát opakuje ve stejněm pořadí a když se mu v průběhu něco nepovede nebo mu to někdo překazí, naštve se a že prý musí začít od začátku.. jezdil kolem baráku na koloběžce, pokaždé se na stejném místě otočit a jel zpátky, pak mu vlezl do cesty pes, on zahodil koloběžku, naštval se, brečel a nadával, že toho psa nemá rád a ze tam neměl, co dělat a že mu to zkazil. Pak se sebral a došel na start a jel znovu.. takových situací je tisíce a kolikrát na nás lidi koukaj a nechápou. Dokáže být až histericky nepříčetnej. A v kolektivu se potřebuje předvádět, být nejlepší, první, každý se podle jeho rozkazu na něj musí dívat a chválit ho, on vymýšlí ostatním hry a pravidla ajak rychle, jak si ho oblíbili, tak rychle jim už začíná vadit..děti před nim kolikrát utíkají a on pak pláče v rohu. Kolikrát se ve školce popral.. jak mu někdo nevyhoví, on chytne nerva a úplně změní výraz a jde se pomstít. Jsem z toho už šílená, jinak je zlatíčko milovaný, ale bojim se, že zůstane jednou sám a nikdo ho nebude mít rád, že to bude podivín nebo tak něco..
Pravidla diktuje i doma, klade nám podmínky a rozkazuje. Když po něm něco chci, neudělá to hned..ale za chvíli se ozve a řekne, že až teď to jde udělat..
poraďte mi, jak na něj a co mám dělat? plánuju návštěvu psycholožky, ale nejdřív to zkoušim takhle, abych věděla na co se připravit.. moc děkuji za odpověď
Dobrý den, mám problém se zapomínáním 9-ti letého syna, který chodí do 3.tř. Zapomíná si zapisovat úkoly, údaje do notýsku, zapomíná odevzdávat sešity, písemné práce, bere si domu sešity, které má mít ve škole. Paní učitelka nás každý den informuje o jeho zapomenutích a já nevím, co mám dělat, když tam nejsem. Nevím, jak mám uhlídat odevzdávání úkolů atd. Paní učitelka mi tvrdí, že na něj nemůže dohlížet, ale kdo to má potom ve škole udělat. Nevím si rady. Jinak hloupej není. Malej má za pololetí 20 zápisů, má třídní důtku a za dalších 10 zápisů mu hrozí dvojka z chování. Nevím co mám dělat, malému stále domlouvám, ale nic nepomáhá. Vše co zapomene vždy doplníme, ale je to těžké. Potřebovala bych vědět, zda mohu žádat paní učitelku, aby na něj dohlédla, když ví o tom jaký syn je, místo toho, aby dostával zápisy s kterými já nemohu nic udělat. Prosim o radu. Děkuji
Dobrý den mám dotaz,dcera 9 let si zřejmě trhá řasy nebo jí vypadávají nevím.Dcera je plachá,hodně citlivá.Manžel se od nás odstěhoval,našel si přítelkyni s kterou teď žije,dcera to asi velice špatně snáší,v době co otec odešl jí vypadaly řasy,nemá ani jednu,vždy dorostou a zase vypadají nebo si je vytrhá-nevím.řasy jí vypadají vždy po návštěvě otce.Otec odjede a dcera je ráno bez řas a má nateklé oci,všimla jsem si že některé řasy rostou bílé a pak vypadnou.Píču vypadnou nebo to vytrhá nevím,dcera je uzavřená do sebe,nechce komunikovat o otci,prosím o radu-je možné že dítěti vypadají řasy nebo si je trhá???Po návštěvě odce má tiky.Snažím se aby otec jezdil za dcerou častěji ale otec o dceru moc nestojí jezdí nepravidelně.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat. Mám problém se sociálkou díky Zš. Má 8 letá dcera, která chodí do 2 třídy. Při posledním aktivu jsem se dozvěděla, že den předtím udělala scénu a říkala, že nechce být na světě. Paní učitelce jsem podepsala papír kde toto znění bylo. Násladující 2 den mi volala paní učitelka, že na mě poslali sociálku.... Problémy v chování začali od školky, kde se vztekala a brečela. Po vyžádání ředitelky z Mš chtěla abych s malou šla k psychologovi. Po návštěvě psychologa nám bylo řečeno, že malá je v pořádku, jen že je lítostivá (díky tragedie v rodině plus rozvod rodičů). Po té co nastoupila do první třídy tak občas udělala scénu ale postupem času se to zlepšilo. Nakonec doma je klidná a žádné scény mi neděla. Ale od školy slyším jen, že občas udělá scénu díky dětem (společná práce a jeden ze spolužáku ji nechtěl něco ukázat, tak se rozbrečela a schovala se pod lavici což nám řekla, že tam se cítí v bezpečí). Byla jsem domluvená s p. uč. že když udělá scénu tak že zavolá a já bych tam byla do 5 minut. Ale nikdy nezavolala. Po tom co jsem se dozvěděla, že na mě poslali sociálku nechápu proč?( Dle mě se posílá sociálka když o děti je vidět nezájem ze strany rodičů) Malou každý den připravuji do školy, svačiny, chodí čistě oblečená. Jen si stěžuje na spolužáky, že se ji vysmívají, že bydlí bez táty a nebo jí poštuchují, dokonce nám i řekla, že jí nechtěli pustit na záchod. Po příjezdu sociálky tak jsem ji vše řekla a že nechápu jak malá se může chovat ve škole jinak a doma úplně jinak??(jak je možné, že dítě se chová tak a pak uplně změněná ?? ) A zase nám doporučili psychologa u kterého jsme se také objednali. Po dnešním příjezdu dětské doktorky jsem se dozvěděla že malou sociálka objednala k psychiatrovi na léčbu(což jsem i řekla sociální pracovnici že k psychologovi půjdem ale k psychiatrovi ne, protože nechci aby malá dostávala nějaké léky, když vím jak se chová doma). Nevím jak se bránit proti sociálce. Cítím se bezmocná. A bojím se aby malou nechtěli zavřít někam do ústavu,když doma je bezproblémová. A ještě může si dovolit sociálka navštívit malou bez mého vědomí ve škole? A jak se bránit? Co mám dělat? Děkuji za odpověď
Dobrý den,potřebovala bych poradit.Syn (pět let) každé ráno, když má jít do školky tak pláče a říká, že ho bolí bříško nebo hlava. Ptala jsem se p. učitelky jaký je ve školce, tak tam je v klidu a hraje. On už chodil i v loni a to kromě prvních 14 dní nebyl žádný problém. Tak nevím jaký zvolit postup. A ještě mi přijde je hodně citliví, když se mu něco nedaří nebo má udělat něco kde si moc nevěří, tak začne plakat. Jinak společnost dětí hodně vyhledává. Poraďte jak na něj. Manžel vždycky když malý brečí tak říká, že mu dá na zadek, aby věděl proč brečí, ale to mi přijde jako špatné řešení. Ještě jsem zapomněla, že máme 1,5 starou holčičku.
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, jak řešit chování staršího syna (4,5 roku) k mladší sestře (21 měsíců). V době jejího narození k ní byl velice milý, ani se mi nezdálo, že by na ní nějak žárlil, jedině mu vadilo, když moc nahlas plakala, ale rozhodně jí nijak neubližoval apod. Problém ale nastal v době, kdy dcera začala lézt a později chodit, a tudíž se snáz dostávala do jeho teritoria a k jeho hračkám. Od té doby na ní začal křičet (resp. řvát, jak nejvíc dovede), strká do ní tak, že upadne, podráží jí nohy, bere hračky (a to i opakovaně, že si pro ni dcera dojde tam, kam jí odhodil, a on jí hračku opět sebere) atd. Nyní už to nedělá jen v případě, že hájí svoje věci, ale i jen tak, kdy ho to napadne. Nemyslím si, že by jí plánovaně chtěl nějak vážně ublížit, ale např. mu vůbec nevadí, když se kvůli jeho chování rozpláče. Už si moc nevím rady, jak ho v takových situacích napomínat. Obávám se, že když ho začnu nějak citelněji trestat, bude to vnímat tak, že za to může vlastně jeho sestra a o to víc k ní bude mít negativní vztah. V základu si ale myslím, že má sestru rád, když jsem jednou prohodila, že jí necháme na hřišti, když nechtěla odejít s námi domů, tak protestoval, že jí tam nechat nemůžeme apod. Dcera se v noci často budí s pláčem (obvykle tak 3 - 4x za noc), tak nevím, jestli to taky nemůže souviset s tím, jak ji bratr "tyranizuje". Ona je k němu naopak docela milá (s ohledem na její věk), často k němu přijde, že se chce pomazlit, což on nechce a radši od ní odejde. Jinak syn není problémové dítě, v ostatních věcech nás celkem poslouchá, ale toto se nám stále nedaří posunout k lepšímu. Do školky nechodí a ani příliš nevyhledává hru se svými vrstevníky, radši má, když si s ním hraje někdo z dospělých. Co můžeme pro zlepšení jeho vztahu k sestřičce udělat? Děkuji Vám za odpověď,
Michaela
Dobrý den, mám 2 děti, 2 a 4 roky. Už si celkem vyhrají sami. V lednu jsem nastoupila do práce na plný úvazek. Starší dcera chodí do školky a mladší syn je s chůvou doma. V pět přijdu z práce a aspoň hodinku se dětem věnuji. Pak je večerní honička a ještě vařím. Organizuji veškerý chod domácnosti. Účty doktory, řeším nemoce, které jsou u nás celkem časté. Než jsem šla do práce, tak jsem si říkala, že si vše vynahradím o víkendu, ale chyba lávky. O víkendu musím stihnou vše, co jsem dřív dělala v týdnu na mateřské. Říkám si, že děti mají plnou pozornost přes týden od chůvy nebo starší se zabaví ve školce (i když je dost nemocná, takže je spíš doma s chůvou a bráškou). Vše co dělám, dělám pro děti. Na jedné straně cítím, že si nevyšetřím vůbec žádný čas na sebe abych si mohla srovnat myšlenky a vylepšit občas rozhozený denní řád a na druhé straně mám špatné svědomí, že mi domácnost bere většinu času, který bych chtěla strávit s dětmi. Manžel se snaží pomáhat, ale bohužel je ten typ, že co mu neřeknu, to neudělá. Ale jinak se moc snaží. Z rodiny nemáme nikoho, kdo by nám pohlídal alespoň jednou za čas. Hlídám buď já nebo manžel a nebo oba. Chůva hlídá jen když jsme v práci. Abych se konečně dostala k otázce, která mě nejvíc trápí. Zda stačí se dětem opravdu věnovat jen hodinu denně. Samozřejmě je nikam neodkládám. Zbytek času je zapojuji do chodu domácnosti, umývání zalévání, vysávání, vaření a práce na zahrádce - všchno, co je baví. Hodně si vykládáme a neustále odpovídám na jejich všetečné otázky. Ale jen tak hodinu denně si s nimi sednu, stavíme nebo čteme, stříháme a pod. Mám z toho opravdu špatný pocit, ale bohužel toho času je tak málo. Komplikací je i jejich častá nemocnocnost. Když už by jsme mohli vyrazit někam ven, tak stejně musíme zůstat doma. Řekněte mi, zda dětem stačí jen čas strávený se mnou i když dělám domácí práce a hodně je do nich zapojuji nebo je to málo. Hlavně starší dcera hodně srovnává s tím, že se jim chůva věnuje a o víkendu se ptá, jestli teta přijde. V podstatě jsou spokojení, jen je na nich vidět, že je trochu mate, že v týdnu se jim někdo extrémě věnuje a o víkendu na ně nemáme zdaleka tolik času. Máte nějakou radu? Děkuji Lenka B.
Dobrý večer,
nevím si rady se s vým sedmiletým synem. Již odmalička je velmi citlivý, ale až v době nástupu do školky se u něj začaly projevovat tyto příznaky: bolesti bříška - nepravidelně před odchodem do školky, vždy před návštěvou kroužku (měl vždy jeden v týdnu a líbilo se mu tam), vždy když mají ve škole recitovat báseň nebo někde vystupovat. Vše jsem přisuzovala tomu, že je stydlivý, ale poslední dobou se potíže stupňují. Poslední příhoda se stala dnes ráno: plánovaná recitace básně: před odchodem do školy bolest břicha, před školou jsem ho již nemohla dostat z auta, poté tedy již u auta seděl na zemi, hlasitě brečel, nejprve skrz recitování poté už proto, že se styděl, že brečí. Odvedla si ho až po osmé učitelka, když jsem se na ní obrátila s prosbou o pomoc. Večer měl spát v družině, těšil se na to celý týden, byla to akce jen pro nejhodnější děti, pro ty kteří celý půlrok pracovaly. Sbalil si věci, bez problémů jsme odjeli a před družinou ho opět bolelo bříško a v družině již neutěšitelně plakal, takže jsem ho dovezla zase zpět domů... Děti si již i tom povídaly a to mu asi také nebylo příjemné. Přitom nebylo poprvé, kde by někde spal přes noc beze mě nebo otce. Řekl mi, že je mu to hrozně líto, ale bojí se, moc by tam chtěl, ale má strach ani neví z čeho. Stejně tak reaguje při prohře nebo když mu něco nejde. Nemyslím si, že bych na něj nějak tlačila, ve škole je výborný počtář, dobře čte a o jeho chování se paní učitelka vyjadřuje jako o slušném, tichém, samostatném žákovi. Kamarády má,také má mladší sestru (4), jezdil se mnou na tábory.... Nevím si rady, nevím jak v těch situacích reagovat, je mi ho líto, ale někdy mám i ohromný vztek, snažím se ho s vypětím všech sil ovládnout, ale někdy je to těžké. Manžel to zlehčuje, ale já bych nerada něco zanedbala, zvláště když tyto situace s ním prožívám převážně já, manžel pak jen vyslechne věc ode mne. Děkuji předem za odpověď zoufalé matce :-)P.S. nejde vše napsat do krátkého odstavce,pokud by bylo potřeba dopsat doplňující informace, tak samozřejmě ochotně připíšu. Diana
Védéčkoviny - přehled VD událostí uplynulého týdne.