Poradny

Myslím si, že podle toho co píšete, se může syn takto snažit upoutat učitelčinu pozornost. Pokud se doma vše točí okolo něj a dochází i k mírnému rozmazlování, má vše nač si vzpomene, pak pro něj musí být ve školce hodně obtížné se smířit se situací kdy je jen jeden z dvaceti, kdy se od něj očekává že bude fungovat hodně samostatně, kde mu na každém kroku neasistuje dospělák. Pokud je syn jedináček, pak tam může fungovat i faktor toho, že vlastně neumí komunikovat se svými vrstevníky, neví jak se zapojit do hry - nedostatek komunikačních dovedností řeší, tak že dítě prostě bouchne a tím si ho dítě všimne, ovšem to má negativní reakci, postižený to řekne paní učitelce a ta mu buď vynadá nebo vymyslí nějaký trest. Že neposlechne to je další doprovodný "příznak", asi podvědomě touží po větší pozornosti a ví že pokud neposlechne tak pozornost získá i když negativní.

Z vaší strany bych se pokusila přivádět synovi situace kdy se dostane do kontaktu s vrstevníky - na pískovišti, na návštěvě... kde ho necháte "napospas" dětem, aby měl co nejvíce příležitostí odbourat onu komunikační bariéru. věřím tomu, že brzy přijde na to, že je podstatně lepší s ostatními mluvit než je bít. Vyžaduje to ovšem pozitivní zpětnou vazbu - pochválit mu každý posun aby cítil že má pozornost i pokud se mu daří a ne že má pozornost když zlobí a když je vše v pořádku je to přehlíženo. A opět pokud provede nějakou lotrovinu vyvodit z toho důsledky (pokud si hrajete na pískovišti tak upozornit že pokud kamaráda bouchne pak hra na písku končí a opravdu ho třeba odvést domů dát mu jednu hračku a příliš si ho nevšímat. Naopak, pokud třeba postaví společně třeba bábovku nebo hrad, tak ho cestou domů pochválit jak mu to krásně šlo, jak je šikovný atd.) Zkrátka to malinko vyhnat do krajových situací kdy v případě nehezkého chování v podstatě veškerou pozornost ztratí, v případě že vše bude v pořádku se mu dostane jak pozornosti tak i pochvaly. Pokud mu tenhle rozdíl dokážete chvíli ukazovat, sám brzy přijde na to, která z variant je ta správná.
Také sledujte jestli s vrstevníkem komunikuje, pokud neví jak do toho je třeba ho na začátku trochu postrčit (zeptej se jestli by si s tebou nechtěl postavit bábovku, popros aby ti půjčil lopatku) tedy nemluvit za dítě, ale vést dítě aby se postupně naučilo komunikovat samo.

CO se týče školky, asi bych si dohodla s učitelkou schůzku, tam bych se poptala na situace při kterých ke konfliktům dochází, čím si myslí že to je a jak by jste jako rodiče mohli pomoct. Uvidíte co vám řekne - pokud je profesionál, tak by si neměla umět jen stěžovat, ale měla by umět identifikovat příčinu a navrhnout řešení. A řešení podle mě rozhodně není si postěžovat rodičům ať si to nějak vyřeší...