Vánoční příběh

Bylo zimní odpoledne, venku se už šeřilo a po zasněženém chodníku šly dvě zachumlané postavy. Malá Nika s mámou šly domů ze školky. Jindy byla Nika upovídaná, ráda vyprávěla, co dělali ve školce a taky by určitě jásala, že je konečně tolik sněhu a těšila by se na sáňkování. Ale dnes nic. Byla zaražená, zadumaná, jakoby nad něčím důležitým přemýšlela.

Když přišly domů, honem si vysvlékly kabáty, přezuly se do bačkor a máma vybalila nákup. Nika šla k sobě do pokojíčku, sedla si na postel a byla moc smutná. Máma na ni z kuchyně zavolala: “Niko, dnes budeme péct vánoční cukroví. Pomůžeš mi zase vykrajovat?“

Máma věděla, že Niku pečení cukroví baví a že už se na to moc těšila. Ale z pokojíčku se neozvala žádná odpověď. A tak máma nakoukla dovnitř. Nika se na ni smutně podívala a řekla: “Mami, děti ve školce říkaly, že není žádný Ježíšek a že dárky kupuješ ty s tátou.“ Jen to dořekla, vyhrkly jí slzy do očí a rozplakala se. Maminka ji objala, pohladila a řekla: “A co když se ty děti pletou? Já ti povím veliké tajemství, ano?“ Nika přikývla. Maminka v pokojíčku zhasla a zapnula do zásuvky elektrická světýlka. Malí trpaslíčci jemně svítili a spolu s holčičkou netrpělivě čekali na povídání.

Maminka si sedla k Nice na postel a začala vyprávět:

Nika už neplakala, očička měla vykulená a hned se zeptala: “Maminko a ty na Ježíška věříš?“ A máma řekla: “Věřím, beruško. Vím, že už za mnou nikdy nepřijde, ale přesto se na Vánoce moc těším. Těším se na to, až budeme zase všichni zpívat koledy, až budeš rozbalovat dárky a budu hrozně šťastná, když se budeš zase radovat. A budu taky zvědavá, jestli i ty dostaneš dárek o kterém nikdo nic neví.“

Nika se zamyslela a pak řekla: “A jak poznám, který dárek je od vás a který od Ježíška?“ Máma se tajemně usmála: “To holčičko poznáš podle toho, jak se budeme divit, cos dostala za dárky.“ Nika se zamračila: “Ale to se divíte vždycky.“ Máma se rozesmála: “A v tom je právě to kouzlo.“

Holčička se chvíli mračila, že je to nespravedlivé, že nikdy nebude vědět, jestli Ježíšek přišel nebo ne. Ale pak řekla: “Maminko, to je úplně jako pohádka. Někdo věří, že jsou princezny a kouzelníci, jiný ne. Ježíšek je taky jako pohádka. Nikdo neví, jak je to doopravdy.“ Máma Niku objala a zašeptala: “Niko, jsi opravdu moc chytrá a bystrá holčička. Odhalila jsi to veliké tajemství. Ježíšek je opravdu pohádka. A jestli na tuto krásnou pohádku budeš věřit, budeš mít v srdíčku schovanou velkou sílu. Je to víra v dobro a fantazii. A to je velmi vzácný dar.“

Holčička byla šťastná. Rozhodla se, že na Ježíška věřit bude. A i když nikdy nepřijde, vadit to nebude, vždyť ona dostane spoustu krásných dárků od maminky a tatínka. Některé děti takové štěstí nemají a Ježíška potřebují víc než ona.

Nikomu ve školce to tajemství nepoví, bude jen její a maminky. A až se budou děti zase vytahovat, že Ježíšek není a věří tomu jen prťata, bude si myslet v duchu svoje. A taky bude muset rychle vymyslet nějaký krásný dárek mámě a tátovi, vždyť jim Ježíšek taky už nic nepřinese a alespoň jim tak dá najevo, že je má ráda.

Nika se spokojeně usmála a vesele řekla: “Maminko a půjdeme upéct to cukroví? A všimla sis, kolik je sněhu? Pojedeme sáňkovat? A víš, co jsme dnes dělali ve školce? Kreslili jsme vánoční stromečky a já…“

Napsal/a: Chromle