Byla jednou jedna zahrádka plná stromů a na tu zahrádku si chodily hrát dvě holčičky. Honily se, hrály si s míčem nebo na pískovišti, občas si také mezi stromy hrály na schovávanou. Ale hlavně měly na té zahradě společné tajemství. Tím tajemstvím bylo hnízdečko, které holčičky objevily při lezení na jeden ze stromů. Od chvíle, kdy zjistily, že hnízdečko není prázdné, stalo se středem jejich zájmu. Na zahradě se začaly chovat tiše, odháněly všechny kočičky, aby se k ptáčkům nedostaly a dokonce začaly shánět informace o tom, jak ptáčkům pomáhat! Společně s tatínkem vyrobili krmítko, aby v zimě měly kam sypat zrníčka pro „svoje“ ptáčky a dokonce i do budky se pustily. A páni, ta se jim povedla! Ptáčkové se jim za jejich snažení odměnili a jednoho dne byla v hnízdečku čtyři kropenatá vajíčka. Z těch se pak vylíhla mláďátka a holčičky měly velikananánskou radost z těch malých pískajících tvorečků a už se moc těšily na další rok, až za nimi zase ptáčci přiletí. A ani v zimě na ptáčky nezapoměly, do krmítka jim sypaly zrníčka a společně se těšili na jaro.