Jedna rodina se dvěma dětmi si koupila nové auto, které je rádo vozilo všude, kam potřebovali. Jezdilo celé léto, vozilo je k vodě a po výletech, a vždy bylo velmi spokojené. Dostalo často napít, benzín tolik milovalo. Někdy ho umyli a navoskovali, péče o zevnějšek má každý rád. A tak bylo spokojené autíčko i rodinka. Potom přišla zima. Nejdříve autičko jezdilo a jezdilo, ale potom začal padat sníh a jezdilo se míň a míň, až zůstalo autíčko zaparkováno na jednom místě. A jak sněžilo a sněžilo, autíčko mělo nejprve novou čepici, pak nové ponožky, nový kabát a nakonec i novou přikrývku. Vše v bílé barvě. Když pak přišly děti s rodiči, že si udělají výlet, nemohli svoje autíčko najít. A tak hledali a hledali, ale najít nemohli, až si děti vzpoměly, kde zaparkovali svoje auto naposledy. Když k tomu místu přišli, našli jenom velkou hromadu sněhu. A tu si děti všimly, že z toho sněhu kouká něco, co vypadá jako jejich autíčko. Tak všichni hrabali, ometali a odhazovali všechen ten sníh, až našli celé svoje autíčko. Největší radost měly děti a samozřejmě to jejich autíčko, že na něj nezapoměli, a že mu sundali všechno to nové oblečení, které už stejně nebude potřebovat, protože už brzy bude jaro.