No, máte to tak, i u trpasliků to chodí, jako u lidí. Stalo se to jednou v trpasličí vesnici na okraji krásného lesa. Bydleli tam Smíškovi, ti měli tři kluky trpasličí a vlastně v celé vesničce bylo víc trpaslíků než trpaslic.
Jednou si hráli ve vysoké trávě za vesnicí na schovávanou a vůbec si nevšimli, jak se setmělo. Měli od rodičů zakázáno tam chodit, ale znáte to. Připozdilo se a už bylo hodně pozdě a trpaslíky hledala už celá ves. Kdyby je nenašly dvě veverky, které byly opodál na lískách a slyšely marné volání trpaslíků, tak nevím jak by to dopadlo.
Druhý den se maminky radily: „Co máme dělat, aby se to už nikdy neopakovalo?“
„Ušijeme jim barevné oblečky s rolničkou a velikou čepičkou,“ navrhla jedna trpasličí maminka, a od té doby jsou trpaslíci barevní.