Byl březen a venku to vypadalo, že s březnem začne i jaro. Bohužel zřejmě pouze jen v kalendáři, na obloze se to neustále honilo, jako by se mráček hádal se sluníčkem a tak z toho bylo pohádkové počasí.Přišly Velikonoce a venku se scházeli chlapci, aby vymrskali své kamarádky. Místo, aby šli v krátkých rukávech jako loni, dnes byli navlečeni do zimních kabátů a bund.
V jedné ruce drželi košíček na vajíčka, ve druhé své mrskačky, kterými holky šlehali.
A tak si to vyrazili a zvonili u každých dveří, chodili dům po domu.
„Počasí se asi zbláznilo,“ volal jeden chlapec, to když se z oblohy začal sypat bílý sníh. Tak rychle zalezli k jedné kamarádce domů, aby se trošku ohřáli. Maminka holčičky jim uvařila teplý čaj a oni mezitím vymrskali maminku i holčičku a dostali vajíčka a mašle.
Když za pár minut vylezli ven, měli pocit, že si z nich obloha dělá dobrý den.
„Podívejte, svítí sluníčko. Jakoby bylo jaro,“ radovali se všichni a najednou jim začínalo být teplo a tak si svlékali bundy.
Neušli ale ani pár metrů a z oblohy se spustil prozměnu déšť.
„Tohle jsou opravdu pohádkové Velikonoce. Jednou svítí slunce, pak je zase škaredě, přesně, jako v pohádce, kde si počasí dělá, co se mu zachce.“
„Zalezeme domů do tepla, tam nám bude nejlíp,“ rozhodli se a vydali se ke svým domovům.
A tak šli chlapci ke svým maminkám, kde si dali něco dobrého k jídlu a teplý čaj a pustili televizi, kde zrovna běžela pohádka.
„Maminko, to je jako v pohádce to počasí. Skoro, jako by byly Vánoce.“
„To jsou pohádkové Velikonoce,“ řekla jim maminka.
A tak se chlapci radovali a zároveň nadávali, jak se jim ten den moc nevydařil, protože bylo každou chvíli jinak. Vybrali ale hromadu vajíček a tak je doma ochutnávali a prohlíželi a až na to počasí si libovali, jak krásně své kamarádky vymrskali.