Bylo, nebylo, v jedné krásné zemi byl panelák. A v tom paneláku byl byteček a v tom bytečku žil chlapeček. Kryštof. Měl maminku a tatínka a pejska Dona.
Ráno vstal, posnídal a šel si hrát. Hrál si s kostkami, s balónky, s magnetkami, s plyšáky, s auty, se skládačkami, jezdil na motorce, houpal se na houpačce, kreslil, prohlížel knížky dokud se neunavil.Maminka uvařila oběd, Kryštof se najedl a po dobrém obědě šel chrupkat. Odpoledne šel na procházku i s pejskem a venku běhal, křičel, smál se, házel Donovi klacek, válel se v trávě, až byl celý špinavý a mokrý. Maminka ho převlékla a umyla a šli si hrát s písmenkama. Až doteď to byl úplně obyčejný den jako každý druhý – stejný jako ten Váš, jenže!
Kryštůfek začal plakat, rozhazovat písmenka a volat: „gaga gaga gaga – nee toto nee.“
A tak maminka, protože chtěla Kryštůfka potěšit, donesla mu kačenku, se kterou tak rád plave ve vaně: „nee toto nee.“
„Hmm,“ říkala si máma, „co ten klouček teda chce?“
,,Pojď, Kryštůfku, půjdeme se podívat do pokoje, kde máš tu plyšovou kačenku.“ A šli a vyhrabali spolu kačenku z hromady plyšáků, ale ouha Kryštůfkovi se nelíbila ani ta.
„Mami gaga – bééé!“
To už byla maminka v koncích a tak si sedla na sedačku a přemýšlela. Kryštůfek mezitím utekl do kuchyně a zanedlouho se ozval výtězný křik: „gaga gaga gaga na na na.“
Utíkal za mámou a podával jí písmenko S. ,,Co mi to neseš broučku,“ ptala se ho. A konečně to pochopila – velké S skutečně připomínalo tvarem kačenku.
A pak se tomu spolu smáli, až měli slzičky v očích a motýlky v bříškách.
A ponaučení? Zkusme vnímat svět jako děti – vraťme se k abstraktnímu myšlení a uvidíme krásu ve zdánlivě obyčejných věcech.