Pohádka o jeřabinkách

Rubrika: Příběhy pro děti

Před velmi dávnými časy, kdy ještě na zemi nebyl žádný člověk, rostl na kraji lesa strom. Jmenoval se jeřáb. Jeřáb byl zelený po celý rok. V bílé studené zimě, kdy všechny ostatní listnaté stromy šedivěly a byly úplně prázdné – bez listí, se tento strom skvěl svou svěží zelení na větvích.

Ale jeřáb byl smutný. V zimě byl sám. Ostatní stromy kolem něj spaly – višeň, lípa, divoká jablůňka. Náš strom si prostě neměl s kým povídat a cítil se těch pár měsíců tak osamělý… Ale když se na jaře ostatní stromy začaly probouzet, to byla jiná! Kolem už nebyla zima ani chlad. Vše se začalo zelenat. A kvést! Ach to vonělo…Ale jeřáb byl stále smutný. „Proč?“ Ptaly se stromy kolem. „Proč?“ Ptala se jablůňka. „Vím, že závist je ošklivá,“ řekl smutně jeřáb, „ale já vám závidím. Závidím lípě, jak kvete a voní. Závidím višni, jaké má v létě malé kulaté plody, co svou červenou jasností svítí daleko, daleko. Závidím tobě, jablůňko, že na jaře krásně kveteš a voníš a na podzim máš nádherná červená jablíčka! Já nemám nic. Jsem sice jako jediný z listnáčů celý rok zelený, ale jsem sám. A když se konečně všichni probudíte, začnete vonět…. A já vám závidím…a když konečně přestanete vonět, začnete se červenat, tak krásně červenat! Já bych tak moc chtěl vonět! Tak moc bych se chtěl červenat! Raději budu v zimě stejně jako vy ostatní šedivý a holý, než se takto lišit.“ Jeřáb dokončil svou smutnou a toužebnou řeč a stromy kolem konečně pochopily.
Ale co dělat? Jak jeřábu pomoci? Stromy nevěděly. A jeřáb plakal. Průhledné slzy mu stékaly po listech a po větvích. Mezitím uplynul květen i červen. Višeň se obsypala rudými plody. A jeřáb stále plakal. Jeho slzy byly nyní bílé jako sníh. Přešel i červenec, ale jeřáb plakal dál. Jeho slzy se začaly letním horkem barvit. Najednou mu tekly růžovoučké slzičky, jako když se spálí od slunce. Pak nastal srpen a slzy jeřábu začaly opět měnit barvu. Oranžověly a byly čím dál jasnější. Září si pospíšilo a byl tu říjen. I jablůňce se letos urodila červenavá jablíčka. A… “Podívejte se na jeřáb!“ vykřikla úžasem vedle stojící lípa. „Je krásný…. Ó jak mu to sluší!“ vzdychal jeden strom přes druhý. „Podívej se na sebe, jeřábe, jak jsi nám zkrásněl. A zčervenal!“ zavolala na něj jabloň. A opravdu – jeřáb se okukoval ze všech stran. To slzy smutného stromu přes rok zčervenaly a vytvořily ve větvích trsy malých kuliček. Najednou se jeřáb zaradoval. Jak se to mohlo stát? „Budu jim říkat jeřabiny!“ vykřikl vesele jeřáb. „Podívejte na mě,“ jásal. „Už nejsem holý, mám své červené plody jako ty, jablůňko!“
A od té doby každý podzim na jeřábu uzrají červené kuličky, kterým říkáme jeřabiny. A v zimě, kdy všechny listnaté stromy spí, dřímá i šťastný jeřáb.

Napsal/a: Markétka*

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist