V jedné malebné vesničce žil truhlář Ondra. Bydlel na samém konci vesnice. Obýval chaloupku, kterou s otcem vlastníma rukama postavil. Po jeho boku žila milující žena, pět roztomilých dětí a proplétal se životem, jak nejlépe dovedl. Svoji práci měl rád, byl hrdý, čemu ho otec naučil.
Jednou, když opravoval střechu na druhém konci chalupy, ho se zaujetím pozoroval nejmladší syn Matěj. Čtyřletý hoch byl velice bystrý a všímavý. Aby nemusel tatínek neustále scházet se žebříku pro hřebíčky, podával je tatínkovi sám. Jeho sestry mezitím pomáhaly mamince věšet prádlo. Všem šla práce hezky od ruky a děvčata si k tomu vesele pozpěvovala. Nebylo divu, když po každodenním shonu, kdy všichni dřeli od úmoru do úmoru, unaveni ulehli do svých postelí. Chvíli poté, co kostel odbil sedmou hodinu večerní, Matěj usnul.V noci ho však probudil podivný nářek, který se linul tmavými chodbami chalupy. Probral se a začal poslouchat odkud se ten zvuk bere. V tom zaslechl někoho plakat. Vydal se za tím jemným hláskem, došel na místo, kde společně s tatínkem odpoledne opravovali střechu. Pohlédl na zem a tam spatřil malinkatý hřebíček, který mu asi vypadl, když je podával tatínkovi. Zvedl ho a začal si hřebíček pečlivě prohlížet.
K jeho úžasu hřebíček náhle promluvil: „Děkuji ti, že jsi mě zachránil, kdybys mě nenašel, určitě bych tady zrezivěl,“ poděkoval hřebíček.
„Ty přece nemůžeš mluvit, ty nejsi živý!“ oponoval mu Matěj.
„Ale jsem, to jen dospělácí o tom nemají ani potuchy. Jmenuji se Krištof,“ představil se hřebíček.
„To je bezva,“ zaradoval se Matěj. Než stačil cokoli dodat, přerušil ho Krištof: „Nesmíš rodičům prozradit, že si spolu povídáme. Slibuješ?“
„Slibuji,“ odpověděl Matěj a pokračoval: „Zítra obejdu celou chaloupku, jestli náhodou někde neleží další hřebíček.“
„To je od tebe moc pěkné, ale teď už mě dej zpátky do krabičky k ostatním,“ poprosil Matěje klidným hláskem.
„Zůstaneme kamarádi?“ zeptal se nesměle Matěj.
„Ano, zůstaneme. Věř, že tu budu stále s tebou. Mým úkolem je, abych pomohl něco přidržet. Jakmile se tak stane, usnu a tím splním svůj úkol.“
Matěj položil svého nového kamaráda do krabičky a odešel si spokojeně lehnout do postýlky. Věděl, že po dnešní příhodě, může mít mnoho nových kamarádů.
Napsal/a: kevin
