Je tu další teplý, slunečný den. Nádherně žluté sluníčko pluje vysoko po nebi a září a třpytí se, jak to nejlépe dovede. Chvíli se koukáš na oblohu a když skloníš hlavu zpátky k zemi, všimneš si, že i v travičce se najednou objevila spousta žlutých střapatých sluníček. Opravdu jsou to sluníčka?
Ale kdepak, jsou to přece pampelišky. Jdeš dál, až přijdeš ke svému pomerančovému sadu. Jdeš se podívat na svůj malý pomeranč a skoro ho nepoznáváš – je už mnohem větší a krásně oranžový. Sluníčko si totiž dalo velkou práci, aby pěkně posvítilo na všechny pomeranče. Jen tak totiž budou všechny krásně sladké, plné vitamínů a budou všem dětem moc chutnat.Sluníčko má ohromnou sílu a také kouzelnou moc. Snad proto ho má každý rád a všechny kytičky se za ním otáčejí – hlavně slunečnice, které vypadají skoro jako sluníčko na obloze. Tam, kam právě nesvítí, bude určitě svítit za chvilku, takže si ho všechny kytičky, stromy, stébla trávy a broučci dostatečně užijí. Najednou ale přijde veliký šedivý mrak a zářivé sluníčko úplně celé zakryje. Krajinu pokryje šero a chlad a začíná drobounce pršet. Nikomu to ale nevadí. Děti si obléknou mikiny přes trička a kytičky si udělají z okvětních lístků deštníčky. Všichni totiž vědí, že nejenom sluníčko, ale i mrak je užitečný. A víte proč? Přece protože když zaprší, tak kytičky, stromy a tráva přestanou trpět žízní a začnou krásně růst. Všechno se krásně zazelená. Sluníčko a mrak jsou téměř nerozluční kamarádi. Ani bez jednoho by to přece nešlo milé děti.
Napsal/a: Six-sense
