Byl jednou jeden zubní kartáček a ten byl celý bílý. A proto si o sobě myslel, že je úplně obyčejný. Stál v obchodě v regálu mezi ostatními kartáčky, ale nikdo si ho nekoupil.
Všechny děti kupovaly samé červené, zelené nebo žluté kartáčky, ale jeho si nevybral nikdo. A on by přitom tak rád čistil nějaké holčičce nebo chlapečkovi zoubky. Jednoho dne vedle něj postavil pan prodavač novou zubní pastu. „Proč si tak smutný kartáčku?“ zeptala se pasta. „Jsem smutný protože mě nikdo nechce koupit. Všechny děti mají radši barevné kartáčky a bílý nikdo nechce.“ A tak si tam ti dva povídali a mezitím přišla do obchodu jedna holčička s maminkou.„Vyber si nějaký kartáček Aničko,“ povidá maminka holčičce. „Ale jaký si mám maminlo vybrat? Já bych chtěla takový, jaký jsem ještě neměla.“ A tak ta Anička chodila a vybírala, ale žádný kartáček se jí nelíbil. „Už jsem všechny barevné kartáčky měla. Zelený, modrý, žlutý, červený, dokonce i fialový!“ A pak zahlédla ten bílý kartáček. „Maminko!“ volala. „Tady je ale krásný kartáček. Je celý bílý a takový jsem ještě neměla.“
A protože se mamince taky líbil, dala si ho do košíku a k němu přidala i tu zubní pastu co stála vedle kartáčku. Kartáček měl hroznou radost, že si ho někdo koupil a ještě větší, že jeho nová kamarádka pasta s ním zůstane. A tak každé ráno a večer vyčistili Aničce všechny zoubky, aby je měla pěkně bílé, zdravé a bez zubních kazíků.
Napsal/a: anonymní
