Když přijedete do našeho městečka a projdete parkem až úplně nakonec, až tam, kde rostou stromy tak hustě, že nevíte, jestli jste ještě v parku, nebo už v lese, přijdete ke starému domu s červenou střechou. Dům je to docela malý, vlastně spíš domeček. V domečku bydlí máma, táta, jejich malá holčička Majolenka a malý skřítek, co Zlobidlo mu říkají… Maminka přivedla domů zlobivého skřítka ještě když byla Majolenka úplně malá holčička…a on byl od té doby prostě všudě… A protože Majolenka dobře věděla, že skřítek zlobidlo číhá doslova za každým rohem a v každé skříni, dávala si velký pozor, aby nezlobila víc než on! Vše dojídala – to aby jí Zlobidlo neujídal z talíře! Vždy přispěchala pomoci mamince s nádobím – to aby ji skřítek Zlobidlo nepředběhl a nedostal tak zaslouženou čokoládu za odměnu!
Jenže jak šel čas a Majolenka rostla a rostla a byla stále chytřejší, skřítek začal zlobit víc a víc… Kdo udělal to mokro v koupelně? Kdo udělal šmouhy na zrcadle? Kdo rozbil hrníček? Kdo se to honil s kocourkem tak, že shodil květináč? Madlenka měla na všechno jedinou odpověď: “To udělal skřítek Zlobidlo!!“
Maminka vždy jen přikývla, co ji zbývalo? Nahlas řekla: “Však počkej skřítku! Až tě jednou chytím!“
Jednoho dne Majolenku rozbolelo v krku tak, že nemohla jít ani do školky. Leží v postýlce a je celá rozmrzelá, když tu ji maminka přivolá nakouknout do okna. Před domem stálo velké popelářské auto a Majolenka viděla, jak se její tatínek na něčem domlouvá s popeláři. Maminka se spokojeně rozesmála: „Majolenko, podívej! To se skřítek Zlobidlo od nás stěhuje!“ Majolenka se zamračila a v duchu si pomyslela: “Na koho se já teď budu vymlouvat?“ Ale za chvilečku se už zase smála, protože maminka dodala: “To je moc dobře, protože my teď potřebujeme místo v domečku pro naše miminko!“