Byl jednou jeden zajíček a ten bydlel v lese ve vykotlaném dubu. O kousek dál bydlel sedlák a ten měl zahrádku, na které pěstoval mrkvičku, zelí, salát a každý den ji zaléval. Zajíček vždycky přes plot koukal a měl velkou chuť na tu mrkvičku. Tak si počkal, až sedlák odjede do města, přeskočil plot a mrkvičku mu ukradl.Sedlák se vrátil z města a všiml si, že má v záhoně díru, že mu tam jedna mrkvička chybí. Tak si řekl, že si na zlodějíčka počká. Ale nedočkal se ho, zajíček ho pozoroval ze svého úkrytu a když viděl, že je sedlák doma, do zahrádky si netroufl. Sedlák zase musel do města nakoupit a zajíček, když viděl, že sedlák odešel, udělal hup a už byl zase na zahrádce a zase tam sedlákovi ukradl další mrkvičku.
Sotva se sedlák vrátil z města, opět si všimnul, že mu chybí další mrkvička. Tentokrát se rozhodl, že na záhon s mrkvemi políčí pastičku, aby se konečně dozvědel, kdo mu to tam pořád krade mrkvičku. Další den se sedlák oblékl a vyrazil do města. Zajíček na tuto chvíli čekal – šup a už byl v zahrádce. Ale ouha, když si chtěl utrhnout svojí oblíbenou mrkvičku, chytil se do pasti. Nožičky mu secvakla želízka a on se bál, co se stane až ho chytí sedlák. A opravdu sedlák se za chvíli vrátil a viděl, že se mu do pasti chytil zajíček. Tak mu říká – „to se dělá, krást mi tu mrkvičku?“ A zajíček se mu omlouval, že v lese nic takového neroste a že tahle mrkvička je tuze dobrá.
Nakonec se sedlák nad zajíčkem smiloval a řekl mu: „Víš ty co, zajíčku, ty si to u mě odpracuješ, každý den mi pomůžeš zalít zahrádku.“ Zajíček mu to slíbil a každý den mu pomáhal zalévat zahrádku a sedlák, protože žil v domku sám, mu udělal na zahrádce domeček a zajíček už nemusel žít ve starém vykotlaném dubu a ještě k tomu každý den dostal za svou pomoc mrkviček a sálátů, protože se se sedlákem stali dobrými kamarády.