Byl konec května a Lukášek se opět vydal na Kouzelnou louku. Hned jak přijel, tak vidí, jak všechny víly sedí u skalky, kde je pramínek a snaží se probudit studánkovou vílu, která už vůbec neměla spát.„Ach Lukášku, pomoz nám probudit studánkovou vílu, musíme se napít z jejího pramínku, abychom byli, my i skřítci, až do zimy než půjdem spát, zdraví.
Lukášek se podíval na pramínek studánkové víly a uviděl, že je plný odpadků a špíny, co tam nechali nezodpovědní lidé. „Musíme pramínek vyčistit, jinak se víla neprobudí. To jsme udělali se školkou a víla pak byla moc šťastná,“ řekl Lukášek. Společně s vílinkami a skřítky pramínek vyčistili, až z něj tekla křišťálově čistá voda a v tu chvíli se studánková víla probudila.
„Děkuji vám, že jste vyčistili můj pramínek, já se totiž nemohu probudit dříve, než je pramínek čistý.“ „Nezlob se na nás studánková vílo, ale my jsme to nevěděly.“ Omlouvaly se ostatní víly a skřítci. „Já se nezlobím a tady máte vodu z mého pramínku a ty se, Lukášku, také napij, však si to zasloužíš,“ odpověděla studánková víla.