O skřítku Hajáskovi a jednom nespavci

Rubrika: Příběhy pro děti

Tak zase jednou nastal večer. Čas, kdy se děti navečeří, umyjí se, vyčistí si zoubky, podívají se na večerníčkovou pohádku a potom je dají maminky a tátové do postýlky, popřejí dobrou noc, děti usnou a zdají se jim moc krásné sny…

Ovšem ne tak u chlapečka jménem Honzík. Honzík se sice vždycky hezky navečeřel, umyl, vyčistil si zoubky, ale to spaní, ach to spaní…jakmile jej nechali máma s tátou v postýlce, okamžitě začal plakat a křičet, že on spát nebude, nechce, on si chce hrát s svými hračkami, povídat si s mámou a tátou a běhat za míčem s jinými kluky a dovádět venku se svým pejskem …a takhle to šlo pořád dokola, nepomohly domluvy rodičů, nepomohly pohádky a písničky před spaním, nepomáhalo nic. Až jednou, když Honzík zase v postýlce večer takhle vyváděl, najednou si všimnul, že na polštáři sedí malinký mužíček s modrým batůžkem na zádech a smutnýma očkama po něm kouká. „Co jsi zač?“ podivil se Honzík. „Já jsem skřítek Hajásek a už dlouho tě tu poslouhám, jak nechceš spát…v tom batůžku mám pro tebe připravenou dnešní porci krásných snů, ale jak vidím, ty o ně asi nestojíš…“ „No to teda nestojím! Já spát zkrátka nechci a nebudu! A tebe tady tím pádem k ničemu nepotřebuju!“ Skřítek smutně odpověděl: „Dobrá, od dnešní noci už za tebou nebudu chodit, nebudu tě uspávat, nebudu ti nosit krásné sny, zkrátka, když tak moc nechceš, tak si tedy nespi!“…a rozplynul se jako pára nad hrncem…
A nastala noc – hluboká a tmavá. Všichni spali – máma s tátou v ložnici, pejsek ve svém pelechu, celá ulice byla tmavá a tichá, jen pouliční lampy sem tam blikly…Honzík vylezl z postýlky a začal si hrát s hračkami, chodit po bytě, stavět z kostek hrad, ale nějak ho to netěšilo – neměl si s kým popovídat, ukázat své stavařské dílo, neměl s kým jít ven kopat do míče, protože nikde nikdo nebyl, všichni spali. Navíc začal být hodně, hodně unavený a ospalý…lehnul si sám do postýlky, ale spánek ne a ne přijít – Hajásek asi opravdu odešel…tak se převaloval, zíval a nudil po celou noc – nikdy by neřekl, že je noc tak dlouhá, když je sám, nemá co dělat a usnout nemůže, protože Hajásek je pryč…až začalo konečně svítat.
Začali zpívat ptáci, jezdit první tramvaje, do práce se vydali první lidé… Máma s tátou i pejsek se probudili odpočatí a v dobré náladě, Honzík však ten den nestál vůbec za nic – byl přepadlý, ospalý, pod očima měl kruhy jako mlýnská kola, snídaně mu nechutnala, ve školce jen tak posedával, nebyla s ním žádná zábava, no jasně – vždyť celou noc nespal, ale tak to přece chtěl…odpoledne ani nešel hrát fotbal s kamarády, na procházku s pejskem musel jít táta bez něj. Navečer, když se po večeři umyl a vyčistil si zoubky, sám dobrovolně šel do postýlky a když dal dobrou noc rodičům a v pokoji zavládla tma a ticho, tak si Honzík přitáhnul peřinu až od bradu a tichounce zašeptal: „Hajásku, já už nechci být celou noc vzhůru, vždyť v noci všichni spí a nic se neděje, já tu nechci být sám! A zítra bych chtěl být vyspaný do růžova jako jiné děti, abych nebyl unavený a mohl si s nimi hrát…vrať se prosím!“ A jak tak leží, tak najednou cítí, jak mu dvě malé ruce zavírají víčka a on se propadá do osvěžujícího, hlubokého spánku….to, jak Hajásek vytahuje z batůžku první z hromádky krásných snů, to už ale vidět nemohl – spal jako dudek.

Napsal/a: Káča

Toto taky stojí za přečtení!

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Dětský svět v zahradě? Vsaďte na bunkr, hmyzí hotel nebo malé hřiště

Hledáte recept, jak děti vylákat na zahradu, aby se vydováděly na čerstvém vzduchu a měly jste je přitom na

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist