O kouzelné studánce

Rubrika: Příběhy pro děti

V jedné vesnici za kostelem, v údolíčku u kapličky, byla krásná, né moc hluboká studánka a do té, když jste se podívali, viděli jste svůj obraz. Voda byla krásně čistá a dalo se z ní napít. A ta studánka byla krásně průhledná, voda se tam dostávala z nedalekého potůčku. Byla velice chutná a každý si ji pochvaloval. Lidi, kteří sem dojížděli a studánku navštěvovali, do ní házeli mince a pili z ní. O té studánce si každý široko daleko vyprávěl. Nedaleko té studánky byl hluboký les a v něm pobíhala zvířátka.

Ta studánka ale nebyla jen tak obyčejná, byla něčím zvláštní. Kdo se z ní totiž napil, byl očarovaný. Každý si o té studánce vyprávěl, kolovaly o ní různé příběhy, ale většinou tomu lidé moc nevěřili. Ovšem né každý byl očarovaný, jen ten, kdo se zle ke studánce zachoval.
Nedej bože, kdyby ale někdo studánce ublížil, hned se mu studánka ošklivě pomstí. Lidé to věděli, hodně takových už to zažilo a tak si o tom povídali a kolem studánky chodili raději po špičkách, div se před ní neklaněli. Však taky měla velkou moc, člověku nedostupnou, uměla totiž čarovat.
Až jednou šly děti kolem studánky a dostaly ohromnou žízeň, protože byly z té své cesty tuze vyprahlé a tak se rozhodly, že se napijí. Dívaly se do studánky a viděly až na dno, byly tam naházené mince, které tam lidé házeli, to když si přáli nějaké přání, aby se jim vyplnilo.
Studánka byla kouzelná v tom, že jak s ní lidé jednaly, tak se také chovala, pokud jí chtěl někdo ublížit, vracela mu to. V tom bylo její čarovné kouzlo.
A ty zlobivé děti se nechtěly jen napít, jedno dítě se snažilo vylovit ze studánky mince, aby si polepšilo a to se studánce nelíbilo. Malé dítě tam strkalo ručku a lovilo a lovilo, dokud nevylovilo každičký penízek, který se uvnitř studánky skrýval. Ta najednou zela prázdnotou a byla v ní jen voda.
Dítě se dívalo do vody a místo svého obrazu najednou spatřilo obraz hrůzostrašně vypadajícího medvěda.
Druhé dítko se napilo, nabíralo svýma rukama vodu a po hrstkách ji srkalo, třetí také pilo. Jenže protože to byly děti zlobivé, které dělaly všude neplechu, jedno dítě se snažilo do studánky místo mincí, které první dítě ukradlo, naházet kameny. Kameny byly od hlíny a tak zkalily vodu. Najednou se ve studánce objevil opět obraz medvěda. Dítě se zaleklo, ale myslelo, že se mu to zdá. Ty děti si ničeho nevážily a chovaly se ošklivě k přírodě a tak příroda se snažila bránit. Třetí dítě do studánky najednou začalo plivat a to už se studánce nelíbilo. Opět se objevil ve studánce obraz medvěda.
Najednou se v ní zablesklo a z dětí se náhle stali tři malí medvědi, kteří pobíhali sem a tam. Utíkali do vesnice, jenže rodiče je nepoznali, lidé se jich báli a tak jim nezbylo, než se ukrývat v lese.
Neměli to jednoduché, museli si sami shánět potravu a každičká studánka, ze které se chtěli napít, si pošeptala, co té první studánce udělali a tak se před medvědy studánky vždy uzavřely. Mědvědí děti měly nesmírnou žízeň a hlad a mrzly v lese, přikrývaly se listím a naříkaly, co se jim to stalo. Netušily, že svým ošklivým chováním, kterého se dopustily na studánce, se samy vytrestaly.
Prosily ostatní zvířátka, aby jim dala doušek vody a něco k snědku, jenže zvířátka už slyšela, jak se zachovaly děti ke studánce a rozhodla se bránit svůj les, vždyť i ona pila ze studánky a proto bránila svoji vodu a potravu.
A tak medvědí děti pobíhaly po lese, od studánky ke studánce, potoky byly znečištěné, z těch se pít nedalo. Bloudily od jednoho konce lesa ke druhému v naději, že se nějaká studánka slituje a dá jim vodu.
Medvíďata pobíhala po lese, plynul den za dnem a ona byla stále hladovější. Až jednoho dne přišla ke skále, kde byla studánka a ta jim zůstala otevřená.
Chtěla se napít, už už natahovala krky, ale najednou se před nimi zavřela.
„Co je to za čáry, proč nás nenecháš, studánko, napít?“ Zeptalo se medvídě.
„Víte vy vůbec, co jste způsobila naší kamarádce studánce?“ Ozvala se ta studánka. „Jeden z vás z ní peníze kradl, druhý do ní plival, třetí házel kameny. Samy jste se vytrestaly, musíte poprosit o odpuštění, jedině tak se z vás stanou zase normální děti.“
„Nebudeme se omlouvat, nic jsme neprovedly,“ ozvalo se drze jedno dítě.
„Copak si nevzpomínáte?“ Poučovala je studánka. „Udělaly jste něco strašného, proto vás studánka začarovala. Voda je vzácná, je určena pro lidi a zvířata na pití, s vodou se musí šetřit, je to dar, kterého si každý musí vážit. Vy jste si vody nevážily, proto jste se takhle vytrestaly.“
„A kde se máme omluvit?“ Zeptalo se dítě.
„U studánky, kde jste tohle všechno způsobily,“ zašeptala studánka.
A tak se děti, proměněné v medvědy, vydaly ke studánce, kde napáchaly tolik škody. Klekly si a začaly studánku prosit o odpuštění. První dítě vrátilo mince, které ukradlo, druhé vysbíralo kameny, kterými zčeřilo vodu, třetí čistým kapesníčkem odebralo plivance, které do vody nadělalo. Slíbily, že už si budou vody vážit a že už se nikdy takhle nezachovají a že pokud bude potřeba, vyčistí i studánky v okolních lesích.“
A tak se studánka slitovala a vrátila jim zpět jejich dětskou podobu. Kouzlo pominulo a do studánky se opět dívaly dětské obličeje.
„Děkujeme ti studánko,“ volaly děti.
Rozloučily se a toulaly se lesem a rozhodly se ostatním studánkám vyčistit vodu, pochopily, že z vody pijí zvířátka a jak je voda vzácná.

Napsal/a: dancingmary

Toto taky stojí za přečtení!

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Dětský svět v zahradě? Vsaďte na bunkr, hmyzí hotel nebo malé hřiště

Hledáte recept, jak děti vylákat na zahradu, aby se vydováděly na čerstvém vzduchu a měly jste je přitom na

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist