O holčičce, která tuze zlobila

Rubrika: Příběhy pro děti

„Tak Lucinko, oblékni si pyžamko a hajdy do postýlky,“ řekla maminka své holčičce.
Lucinka se zamračila: “Ne, ještě nepůjdu spát!“
Jejího trucovitého chování si povšimla plyšová zvířátka, která se krčila v rohu Lucinčina pokojíčku.
„Ne, ne a ne. Prostě spát nepůjdu.“
„Jestli si myslíš, že bude tatínek nadšený z toho, co mu řeknu, jak zlobíš, asi ti nejspíš dá na zadek!“ důrazně odpověděla maminka a zavřela za sebou dveře. Lucinka si rozsvítila lampičku, kterou měla u postele a tvářila se otráveně. Zvířátka se rozhodla jednat. Když si vzala Lucinka do ruky svoji oblíbenou mluvící panenku, ta se z ničeho nic postavila a řekla: “Nebudu si s tebou hrát, protože zlobíš a neposloucháš svoji maminku. Ten, kdo se tak chová, nezaslouží si, aby měl nějaké kamarády. Půjdu raději za svými kamarády,“ řekla panenka a vydala se do rohu pokojíčku ke svým přátelům. Uchopila za ruku krtečka i pejska a začala si s nimi hrát. Společně tančili, zpívali a radovali se. Postupně se přidali medvídci, zajíčci, pavoučci, opičky, autíčka a mnoho jiných hraček. Teprve v tuto chvíli to začalo být Lucince velice líto a poprosila ostatní, aby ji vzali mezi sebe.
Krteček prohlásil: “Jestli se bude opakovat to, co dnes a budeš nadále zlobit svoji maminku nebo tatínka, už nikdy si s tebou nebudeme hrát. Souhlasíš?“
„Ano, souhlasím. Nezlobte se na mě, slibuji, že už své rodiče nebudu zlobit a hlavně jim nebudu odmlouvat,“ slíbila Lucinka.
Krteček podal Lucince ruku, z druhé strany se přidal zajíček. Opět se začalo tancovat, zpívat a dovádět. Nesměli však dovádět příliš nahlas, aby neprobudili maminku, která si šla odpočinout do vedlejšího pokoje.
Když už byla všechna zvířátka unavená a ospalá, rozhodla se, že si ještě řeknou dvě pohádky na dobrou noc. Moc se u toho vyprávění zasmáli. Jenže nic netrvá věčně a tak se odebrali na kutě. Tu noc se každému z nich zdál překrásný sen. Druhý den ráno se Lucinka pomalinku připlížila do kuchyně, která voněla připravovaným obědem.
„Maminko, odpusť mi moje včerejší chování,“ prosila za odpuštění Lucinka.
Maminka se zarazila, neboť ji to překvapilo: “Už sis uvědomila, co jsi provedla?“ zeptala se.
„Ano maminko, nechtěla jsem zlobit. Slibuji, že se tak už nikdy chovat nebudu.“
„Pojď ke mně,“ natáhla maminka ruce a objala Lucinku.

Napsal/a: kevin

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Strašidelná knihovna – Duch za oponou

Nakladatelství Fragment nám přináší již třetí dobrodružství ze Strašidelné knihovny autorky Dori Hillestad Butlerové s názvem Duch za oponou.

Čtu dál →

Recenze: Poznej s námi Česko

Originálně tematický pracovní sešit, Poznej s námi Česko od Ivy Novákové a nakladatelství Portál, je zaměřený na celou naši vlast.

Čtu dál →

První stoj – jak nahoru a jak dolů

Ve čtvrté části cyklu Pět nejčastějších mýtů ohledně pohybového vývoje dětí se budeme zabývat prvním stojem a bezpečností dětí

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist