V jednom domečku, na jednom kopečku, žil byl malý chlapeček Míša. Byl to moc hodný chlapeček. Uklízel si v pokojíčku, zaléval kytičky, chodil s pejskem na procházku… Jen jednu špatnou vlastnost měl. Nechtěl jíst nic jiného než sladkosti a čokoládu.
Maminka s ním měla velké trápení. K obědu mu musela dělat krupicovou kaši nebo ovocné knedlíky, protože nic jiného nechtěl. Maminku to trápilo. Ale vždycky když uvařila polévku, nebo bramborovou kaši, Míša si lehl na zem a vztekal se a kopal kolem sebe až mamince nezbylo nic jiného, než mu uvařit krupicovou kaši.To víte, když maminka tu kaši vařila, tak plakala. A toho si všimla krupička, s cukrem a taky mléko. A mléko co nevědělo, to nepovědělo, takže to brzy věděli úplně všichni. Poradili se a řekli si, že se s tím musí něco udělat.
Takže příště, když se Míša zase vztekal nad polévkou a maminka ji odnesla do kuchyně a šla vařit kaši, co se nestalo. Polévka se zvedla z talíře. Mrkvička, brambůrky i knedlíčky běžely po podlaze a šup! Schovali se Míšovi do boty. A Míša nemohl jít na procházku, protože ho v botě záblo. Jindy se mu zase pečené kuřátko schovalo do knížky a celou ji zamazalo. Houbová omáčka se zase schovala do postýlky a Míša musel spát na zemi.
Mamince taky bylo divné, že jídlo z talířků mizí. „To se asi můj Míša konečně polepšil,“ řekla si. A druhý den šla do obchodu a koupila tam velké červené autíčko se zelenou střechou. Doma ho zabalila do fialkového papíru se třpytkami a převázala zlatou mašlí. A večer, když nesla na stůl opečené brambory se zelím, dala tam i ten dáreček. Míša se už už chtěl začít zase vztekat, když si toho dárečku všiml.
„Co to je?“ zeptal se udiveně maminky. „To máš za to, že tak pěkně jíš,“ odpověděla maminka. Míšovi se autíčko moc líbilo. Pak se podíval na talířek s brambůrky a zelím. Řekl si, že to aspoň zkusí. Měl strach, aby mu maminka autíčko nesebrala. Dal si do pusy první brambůrek a pak i zelí. A zjistil, že to vlastně vůbec není tak špatné. Další den si dokonce přidal.
Maminka měla radost a jídlo se přestalo Míšovi schovávat. Všichni měli radost, že už Míša nezlobí. A talířky si libovaly, jak z nich to jídlo pěkně mizí.
Napsal/a: notburga
