Jednou se ve vesnici na vysokém komíně uhnízdil čáp. A když se někde usídlí takový čáp, přináší to různé pověry.„Budeme mít miminko, na komíně se usadil čáp,“ řekl doma tatínek.
A opravdu za devět měsíců se narodila malinkatá holčička Terezka.
Tu se za oknem ten čáp objevil znovu, až se ho maminka zalekla.
„Ten čáp je tu zas a pozoruje mě.“
A protože bylo veliké teplo, maminka měla doma otevřená okna. Miminko si spokojeně spalo ve vedlejším pokoji v kolíbce a maminka v kuchyni vařila.
Občas nakoukla na holčičku, jestli spí a zase si dělala, co bylo potřeba v kuchyni. Když došel domů tatínek, šel se podívat na holčičku. Ta ale v postýlce nebyla.
„Kdepak máme tu naši Terezku, maminko?“ Ptal se tatínek.
„No přece v postýlce,“ řekla maminka.
„Tam ale není.“
Oba běželi do ložnice, ale po miminku jakoby se slehla zem, holčička nikde nebyla. Ani pod postelí, ani ve skříni, prostě jako by se do země propadla.
Maminka s tatínkem byli celí zoufalí a plakali.
„Naše jediné dítě,“ naříkali. „To ten čáp, zase mě pozoroval za oknem,“ stěžovala si maminka.
„Ty myslíš?“ Napadlo tatínka to stejné, co asi maminku.
A tak se rozhodli vyšplhat na ten komín, byl ale příliš vysoko a tak šplhali a šplhali. Už z dálky viděli, že tam čáp zrovna není a tak se rozhodli zkontrolovat jeho hnízdo na komíně.
Došplhali se nahoru a skutečně, malý uzlíček tam spokojeně ležel, zabalený v krásné bílé zavinovačce. Maminka si přitiskla dítě k hrudi a rychle šplhali dolů. Když všem ve vesnici vyprávěli, co se jim přihodilo, jak jim čáp unesl dítě, nikdo tomu nechtěl ani uvěřit, jen se rodičům vysmívali.
Maminka už raději doma nenechávala okna otevřená, to kdyby tam zase náhodou přiletěl čáp a chtěl jim miminko odnést.