„Dobrou noc“ usmála se maminka na malou Majdalenku a zlehka ji políbila do vlasů.
„Dobrou, mami,“ odpověděla holčička a zachumlala se ještě více do peřin.
Klaply dveře a v pokojíčku se rozhostilo ticho. Spala Majdalenka, spal její plyšový medvídek, spaly i ostatní hračky. Jen z toho posledního šuplíku pod oknem, ve kterém byly papíry, štětce a barvy, se stále ozývalo tenoučké naříkání. „Pst!“ zabručel ten nejtlustší štětec. „Tady se nedá spát!“
„Kdo to tady tak brečí?“ přidal se jeden z papírů.
„Já,“ ozval se tenký hlásek, „bílá barvička.“
Štětec s papírem se ohlédli a už ji viděli. V krabičce s vodovkami všechny barvy spaly, jen ta bílá byla celá uslzená a tiše naříkala.
„A co se ti stalo? Vždyť jsi krásně bílá a ani kousek tě nechybí!“ kroutil hlavou štětec.
„No právě,“ rozvzlykala se barvička ještě více. „Kolik už Majdalenka nakreslila krásných princezen, ptáčků a kytiček. A ani jednou mě k tomu nepotřebovala. Vždyť já jsem tady úplně zbytečná. A přitom bych tak ráda malovala.“
„Máš pravdu,“ zamyslel se štětec. „Nepamatuji si, že bych s tebou někdy maloval. Ale mám nápad! Potřebuji jen trošku vody.“
„Tady ve skleničce kapka zbyla,“ poradil mu papír.
Štětec se namočil do vody a pak zlehýnka pošimral červenou barvu.
„Chichichi,“ zasmála se ze spaní.
„A teď ty,“ usmál se na bílou barvičku.
Zamíchal do ní tu trošku červené a ona krásně zrůžověla. Pak se sklonil a namaloval na papír malé růžové prasátko.
„Jé!“ vykřikla nadšeně bílá barva, „to je nádhera!“
Ostatní vodovky se probudily a zvědavě se rozhlížely kolem.
„My chceme taky!“ volaly jedna přes druhou, když viděly, co štětec vymyslel. Každá se chtěla smíchat s tou překrásně bílou barvou. A tak netrvalo dlouho a na papíře přibylo světležluté sluníčko, bleděmodré mráčky, béžový domeček a šedé koťátko. Štětec se smál a bílá barvička zářila štěstím.
„Děkuji ti,“ řekla.
„Není zač,“ mrknul na ni vesele, „a teď už všichni spát!“ zavelel.
Barvičky s papírem se ještě chvíli tiše chichotaly, ale zanedlouho spokojeně usnuly.
Když pak ráno našla Majdalenka jejich obrázek, zalíbil se jí tak, že při malování už nikdy na bílou barvu nezapomínala.