Za dávných časů, kdy se příroda teprve tvořila, byly berušky moc podobné mandelinkám. Měly žluté krovky, jen ty mandelinčí černé pruhy jim chyběly.
Nejprve jim ta podobnost nevadila, ale časem se ukázalo, že mandelinky rozhodně nepatří mezi hodné broučky. Moc jim chutnaly bramborové listy a protože měly pořád velký hlad, okousaly každou bramborovou rostlinku, kterou objevily a ta pak uschla a zahynula.Naproti tomu berušky byly moc hodné, kytičkám pomáhaly. Lovily mšice, které rostlinky trápily úplně stejně jako mandelinky. A protože si byly mandelinky s beruškami tak moc podobné, kytičky si je pletly a bály se i berušek. Berušky z toho byly moc smutné, chtěly přece kytičkám pomáhat, ne škodit. A tak se jednou rozletěly postěžovat si sluníčku. Sluníčko je vyslechlo, zamyslelo se a dostalo nápad. Co nejvíce se rozzářilo a vymalovalo beruškám krovky jasnou červenou barvou a do té červené nasázelo sedm černých teček. Berušky byly moc spokojené. Teď už je kytičky poznají a nebudou se bát.
Napsal/a: Sepy
