Králíček Ferda byl hrozně smutný, protože mu vůbec nešel žádný sport. Všichni jeho kamarádi uměli běhat, plavat, skákat, házet oštěpem, ale Ferdovi nic nešlo. „Já nejsem v ničem dobrý,“ řekl Ferda smutně a přemýšlel, co by mu mohlo jít. Seděl na hřišti, kde byl zrovna sportovní den. Králičí družstva z různých luk a lesů mezi sebou závodily. Sledoval ostatní králíčky, jak se jim všechno daří. A vtom ho něco napadlo. Běžel honem rychle domů, vzal si blok a pastelky a vrátil se na hřiště. Tam si sedl do trávy tak, aby na každého viděl a začal je malovat. Namaloval kamarády a i ostatní králíky z jiných družstev, jak běží, jak skáčou, jak plavou…
Když měl všechny obrázky namalované, odnesl je domů a ukázal mamince. Ta ho pochválila, že to jsou moc krásné obrázky. Ferda ke každému obrázku napsal komentář a donesl je trenérovi. Ten Ferdu pochválil a obrázky si půjčil. Pak ve škole udělali výstavu, která se všem líbila.
Ferda byl spokojený a už mu vůbec nevadilo, že neumí nic ze sportu.