Jednou se rodičům narodil malý chlapeček, dlouho po něm toužili a jejich přání se vyplnilo. Jenže protože rodiče nebyli moc velcí, tak ani chlapeček nějak moc nepovyrostl. Byly mu tři roky a byl čas jít do školky.
„Půjdeš do školky mezi děti,“ oznámila mu maminka. „Tam si budeš moci hrát a nebudeš už tak sám.“„Budou na mě hodní? Já se bojím,“ sdělil mamince.
„Uvidíš, bude se ti tam líbit,“ slibovala mu maminka a tak se společně ruku v ruce vydali poprvé do nedaleké školky.
Chlapeček si vzal svůj oblíbený batůžek s medvídkem, do kterého mu maminka připravila pyžamko na spaní, bačkorky a nějakou tu mlsku a jeho oblíbené autíčko.
Když chlapeček uviděl tu kupu dětí, hned se mezi ně rozběhl, maminka se spokojeně vydala domů a slíbila, že si pro něj odpoledne zase přijde.
A tak si malý Toníček hrál s dětmi, až nějaký chlapeček se ho zeptal:
„Proč jsi tak malý? Vždyť jsi stejně starý jako ostatní, ale my jsme větší.“
A tak to chlapečkovi vrtalo celý den v hlavě, odpoledne pro něj došla maminka do školky a on už to nevydržel a zeptal se.
„Maminko, proč jsem tak malý?“
„Vždyť nejsi malý. Kdo ti říkal, že jsi malý?“
„Jeden chlapeček ve školce, prý jsem menší, než ostatní děti.“
„Co je malé, to je milé,“ řekla maminka. „Vůbec bych se nad tím nepozastavovala, vždyť povyrosteš a doženeš ostatní. Možná jen trošku méně papáš a my s tatínkem také nejsme moc velcí, tak nemáš být po kom vysoký.“
„A oni nejsou milí, když jsou větší?“
“Ale to víš, že jsou. Ale má to i své výhody být malý.“
„A jaké třeba?“ Vyzvídal chlapeček.
„Třeba v lese. Jsi menší, dřív si všimneš lesních malin, jahůdek nebo dokonce hub. Najdeš je tak rychleji, než ostatní, protože oni jsou větší a ty máš blíž k zemi, takže lépe vidíš. Také tě tolik nebolí záda, nemusíš se moc ohýbat.“
„A nebude mi to jednou vadit, že jsem tak malý?“
„Někdy přece jen ano, ale každý člověk je nějaký, někdo menší, jiný zase větší. Každý umí i něco jiného a důležité je být sám sebou. Nevadí, jak člověk vypadá, jestli měří 150 cm nebo 180 cm. Hlavně, že je hodný a zdravý.“
„A nepřeperou mě ostatní, když jsem malý?“
„Když jim nedáš důvod, aby se s tebou prali, tak tě ani nebudou moci přeprat. A když budeš posilovat, tak budeš silný a budeš se umět bránit. Když budeš hodně jíst, určitě i povyrosteš.“
„Malé děti jsou vždy roztomilé, ale my tě budeme mít s tatínkem rádi, i když vyrosteš. Pro nás budeš pořád malý, i když z tebe bude jednou pořádný chlap.“
„Takže i když vyrostu, budu pořád malé dítě?“
„Pro rodiče zůstaneš dítětem navždy, protože jsi naše dítě. A i když budeš mít jednou svoji rodinu a svoje děti, zůstaneš pro nás dítětem, protože jsi náš syn. Ono je to trošku složité, ale až budeš větší, jistě to pochopíš.“
Toníček nad tím tak dlouho přemýšlel, až ten večer usnul a když se objevil druhý den ve školce, vysvětlil chlapečkovi, že je to vlastně i výhoda, být malý, že alespoň najde více hub v lese.
Napsal/a: dancingmary
