Byla malá holčička a jmenovala se Lucinka. Přijela za babičkou a dědečkem na prázdniny na vesnici.Našla si tam plno kamarádů a kamarádek. Chodili se koupat do rybníka, chytali ryby, pletli věnce z pampelišek a jezdili na kolech. Jednou večer, když se loučili a každý šel domů na večeři, tak někdo navrhl, že si každý doma udělá draka a hned druhý den ho po obědě půjdou pouštět na pole.
Lucinka prosila dědu, aby jí s drakem pomohl. Chtěla mít největšího a nejkrásnějšího draka ze všech. Děda se dal hned do práce. Připravil si špejle, papír, lepidlo, provázek a začal. Lucinka seděla vedle dědečka a pořád ho sledovala. Pořád si přála, aby ten její dráček byl nejlepší. Děda dal Lucince taky úkol, dostala barevné papíry a měla udělat bábrliny na provázek, aby měl drak ocas hezky barevný. Lucinka si dala záležet a za chvilku měla hotovo. Byla se svou prací spokojená, děda jí to taky pochválil. Pak byl i drak hotový. No, vlastně skoro hotový. Ještě bylo potřeba ho trošku vymalovat a hlavně mu namalovat oči, pusu a nos. Do malování se s chutí pustila zase Lucinka. Vzala si barevné fixy a malovala a malovala. Babička už posílala Lucinku spát, že je zítra taky den, ale Lucinka to chtěla mít hotový hned. Babička přimhouřila očko a Lucince dovolila být ještě vzhůru. Po chvilce Lucinka začala výskat a hopsat po pokoji. Měla draka hotového a krásného. Moc se jí povedl. Honem se umyla a šla si lehnout. Dráčka si dala k posteli, nemohla se na něj vynadívat. Už se těšila, až ho poprvé vyzkouší. Než usnula, povídala drakovi, jak by chtěla, aby lítal hodně vysoko. Drak na Lucinku mrknul a Lucinka spokojeně usnula.
Ráno šly s babičkou a dědečkem na houby, pak měli oběd a už už utíkala s drakem na pole. Děti už tam na Lucinku čekaly. Měla opravdu nejbarevnějšího a nejkrásnějšího draka ze všech. Děti běhaly a za nimi se všichni draci vznášely. Jen tomu krásně malovanému draku od Lucinky to nějak nešlo. Lucinka utíkala, draka za sebou a drak pořád při zemi. Byla zklamaná, když viděla, jak všichni draci lítají. Už to chtěla vzdát. Celou tu dobu pozoroval Lucinku vánek schovaný nedaleko v koruně stromu. Bylo mu Lucinky líto, tak se rozběhl, zašeptal Lucince a drakovi, ať se připraví a fouknul. Lucinka chytla provázek a utíkala. Když se otočila, viděla svého malovaného draka vysoko u nebe. Jé, ta byla šťastná.