Jednoho dne, když Toník a Víha zase dováděli venku na lukách, vrátili se v poledne domů k obědu a začali jíst. Měli úplné hody, spoustu ovsa a sena a celé vědro vody. Toník byl tak rozjívený, že vůbec nedával pozor na to, co jí. Hltal oves i vodu. Při jednom takovém soustu si nabral vrchovatě ovsa a nevšiml si, že je tam i malý kamínek. Kousal a kousal až najednou…. “Au, au, to bolí,“ začal naříkat Toník. Víha se ho hned začala ptát co se mu stalo. A Toník povídá: „Bolí mě zoubek, v tom obilí byl malý kamínek a já do něj kousnul a teď to strašně bolí.“ Víha hned běžela pro sedláka, aby se na to šel podívat. Když sedlák přišel a podíval se Toníkovi na zub povídá: “Toníku, Toníku máš ulomený kousek zubu. Musím zajít pro zubaře, aby se ti na to podíval.“
Sedlák se vrátil s panem zubařem a ten se hned pustil do Toníkova zubu. Vzal zubařské zrcátko a koukal mu do pusy. Hned ten bolavý zub našel a povídá: “Toníku, musíme ti zoubek vyčistit. Papal jsi moc sladkostí, až se ti do zoubku pustili červíci kazíci. Čím více sladkostí si jedl, tím byli kazíci větší a hlodali v zoubku víc a víc a ten se ti teď ulomil. Vyčistíme ho a zaděláme plombou.“ Pan zubař mu zoubek vyčistil, zadělal a Toník si liboval, že už to vůbec nebolí. „Pane zubař já měl takový strach, co mi všechno budete provádět, ale tohle vůbec nebolelo a všechna bolest mě přešla. Děkuji Vám.“
„To ale není vše, Toníku,“ povídá zubař. „Musíš si lépe a častěji čistit zoubky. Podívej,“ pan zubař vzal velký kartáček a ukazoval mu, jak si má čistit zoubky. „Zoubky čisti vpředu, vzadu, horní a pak dolní řadu.“
Toníkovi se to moc líbilo a tak to hned taky zkoušel. Čistil si zoubky nahoře, dole, napravo i nalevo, ani vpředu na ně nezapomněl. Každý den si čistil zoubky ráno a večer, a moc ho to bavilo. Od té doby už k nim pan zubař nemusel. Toník chodil pravidelně na kontrolu a zoubky už měl vždy zdravé a silné.
Večer si vyčistil zoubky a šel spát. A děti také půjdou spát. Dobrou noc.