Jedné paní a pánovi se každým dnem mělo narodit děťátko, které tak dlouho očekávali. Měl to být chlapec a tak pro něj vybrali jméno Jakub.
Když malý Jakoubek přišel v ten očekávaný den konečně na svět, rodiče z něj měli ohromnou radost. Tatínek se všude chlubil, že se mu narodil syn Jakoubek a jak je krásný, prostě kluk jako buk. A pak najednou tatínek dostal ohromný nápad.„Zasadím na zahrádce stromeček na počest našeho syna, poroste spolu s ním.“
A tak šel tatínek do zahradnictví koupit malou břízku, kterou zasadil za domečkem v jejich zahrádce.
A jak Jakoubek pomalu rostl, s ním vyrůstal i malý stromeček. Přes zimu ho tatínek dobře obalil, aby neumrzl, v létě dával vodu, povídal si s břízkou, jak roste do krásy a jejich syn také.
Když byly Jakoubkovi dva roky, narodila se mamince a tatínkovi, pro změnu, holčička, kterou pojmenovali Adélka.
„Zasadím stromeček i pro naši Adélku,“ rozhodl se tatínek a zase utíkal do zahradnictví.
A tak místo jednoho stromečku už byly na zahrádce stromečky dva. A tak společně rostly, uběhlo jaro, léto, podzim, zima, rok za rokem a stromečky rostly a rostly. Ten Jakoubkův byl samozřejmě o chlup větší, protože byl starší.
A když nastal čas, aby šel Jakoubek do školy a Adélka do školky, začali se oba vyptávat, co je to za stromečky na dvorečku.
„Ty jsem zasadil, když jste se narodili, aby rostly spolu s vámi,“ sdělil jim tatínek. A to Jakoubka a Adélku moc potěšilo a tak každý den běhali ke svým stromečkům a starali se o ně, jak jen mohli, zalévali je, povídali si s nimi a dávali jim všechnu lásku, dohadovali se, který z nich je větší. A tak stromečky rostly a spolu s nimi i děti.