Na velkém place, kde všude kolem byl plot, stála kupa autíček různých barev, červené, žluté, bílé, modré, měla i různé značky a tvary. Každé vypadalo prostě jinak a každé bylo i jinak staré.
A jedno autíčko, které mělo červenou barvu, se jednoho dne vydalo do světa, protože už ho nebavilo pořád stát na jednom místě.Vyjelo si tak na silnici a spokojeně vrnělo, to když bublal motor. Rozhlíželo se kolem sebe a obdivovalo krajinu, jak rychle kolem utíká. Uprostřed cesty na něj ale pořád ostatní protijedoucí autíčka blikala a troubila, ale červené autíčko nerozumělo, co mu chtějí ostatní říct. A tak zajelo ke kraji silnice, kde se zeptalo jiného autíčka, jestli netuší, proč na něj ostatní troubí.
„Nesvítí ti očičko,“ sdělilo mu autíčko.
Červené autíčko se začalo prohlížet a skutečně! Svítilo jen pravé světýlko, to levé nefungovalo. „Ale jak je to možné? Když jsem vyrazilo na cestu, mělo jsem obě očička v pořádku.“
„Poraď mi, co mám dělat?“ Zoufale prosilo červené autíčko o radu.
„Jsi už dlouho na cestě, musíš jít spát, uvidíš, že ráno, až se vzbudíš, bude očičko nabité a bude zase svítit.“
A tak červené autíčko zajelo na odlehlé parkoviště, kde se rozhodlo přečkat nějak noc a řeklo si, že ráno se uvidí.
A ráno ani nemohlo dospat, sotva vysvitl první paprsek sluníčka, autíčko otevřelo obě očička a ouha, opravdu svítila. Byla jen unavená a vyčerpaná z té dlouhé cesty a potřebovala dlouhý odpočinek a spánek. A tak autíčko mělo radost, že je v pořádku a mohlo se vydat zase na další dlouhý výlet.
Napsal/a: dancingmary
