V zámku, kde byla krásná zahrada s krásnými stromy, žila královna a král…
Měli syna Jakuba, který jednoho podzimního dne potkal krásnou princeznu Elišku.
Měli se moc rádi, a tak si ji vzal za ženu. Uběhl nějaký čas a narodila se jim krásná malá princeznička Kačenka.Kačenka byla malý rarášek, lezla po stromech, měla ráda zvířátka, ráda si stavěla na písku hrady, ale nejraději byla na zámecké půdě.
Asi se divíte, ale i na zámecké půdě měli plno zajímavých věcí. I na tom našem….
Jednoho dne vylezla Kačenka po starých schodech na půdu, a jako obvykle si hrála se starými hračkami. Najednou uslyšela, jak tenounkým hláskem někdo pláče. Hledala odkud hlas vychází, a přiblížila se k jedné staré krabici, která byla celá špinavá a zaprášená.
Přiložila k ní opatrně ouško a uslyšela: „Achych ouvej. Nikdo mě už nemá rád, křidýlka mě už bolí, a všichni na mě zapomněli.“
Natálka otevřela krabici a uviděla malého andělíčka, opatrně si ho vzala do ruky…jak byl andělíček rád!
Natálka se rozhodla, že mu pomůže. Očistila ho, nablýskala, křidýlka s tatínkem králem opravila a andělíčka si dala do pokojíčku…
Vždycky večer, když usínala, tak si spolu povídali pohádky…