Až na konci vesnice stál malý domeček. K domečku patřil malý dvoreček, na kterém si hrál malý pejsek.
Byl to ten nejroztomilejší pejsek, jakého si dokážete představit. Od rána do večera štěňátko dovádělo na dvoře s ostatními zvířátky. Mělo spoustu kamarádů a nikdy, ale opravdu nikdy, se nenudilo.Jednoho dne štěňátko napadlo, že by se od svých zvířecích kamarádů mohlo ledasčemu přiučit. Vydalo se tedy vyzvídat na ostatních zvířátkách.
Štěňátko potkalo na zápraží domu malé kotě. Začalo se ho hned vyptávat: “Pověz mi, koťátko, jak to děláš, že umíš tak krásně příst?“ Koťátko odpovědělo, ale štěňátko se už vyptávalo dál: „Koťátko, kde se chytají ty nejlepší myši? Koťátko, řekni mi, jak to děláš, že umíš tak pěkně mňoukat?“ Koťátko bylo celé zmatené, jaké mu to štěňátko klade otázky, ale na každou popravdě zvědavému štěňátku odpovědělo. Štěňátko hezky poděkovalo a hned si začalo zkoušet mňoukat a vrnět. Říkalo si, že se to musí naučit také…
Jak si tak štěňátko zkoušelo mňoukat a vrnět, potkalo slepičku… Štěňátko se zaradovalo, když ji spatřilo, a začalo se vyptávat: „Pověz mi, slepičko, čím to, že umíš snášet vajíčka? Chtěl bych se naučit také tak kdákat jako ty.“ Slepička poradila a štěňátko spokojeně odťapkalo. Cestou si zkoušelo, jak mu to kdákání jde…
…a potkalo prasátko. I začalo se opět vyptávat: „Prasátko, poraď mi, prosím, jak bych se mohl naučit chrochtat jako ty? „A kde najdu nejlepší bláto, abych se v něm mohl válet jako ty?“ Prasátko poradilo a štěňátko mělo zase radost, že se naučilo něco nového…
Do večera štěňátko ještě potkalo kůzlátka, housata a ovečky. Od všech se učenlivé štěňátko něco naučilo. Připadalo si stále chytřejší a chytřejší. Ještě před usnutím se mu vše, co se naučilo, honilo hlavou a v noci se mu zdály hrůzostrašné sny. Štěňátko ve snu mňoukalo, chrochtalo, kdákalo… jenom štěkat neumělo! Nemohlo si vzpomenout, co to pejsci vlastně mají umět. Štěňátko zapomnělo nejenom na štěkání, ale i na vrčení.
Ráno se štěňátko probudilo celé šťastné, že to byl jen sen. Hned si muselo vyzkoušet zaštěkat: „Haf, haf!“ Zavrčet: “Vrrr!“ „Vida, jak mi to jde!“ pomyslelo si štěňátko celé šťastné a rozhodlo se, že zůstane takové, jaké je. I tak toho bude mít jako pejsek ještě hodně k učení! Musí se naučit poslouchat, slyšet na jméno, nosit klacík, hlídat dům a vítat pána, když přijde z práce domů!
Napsal/a: jaholka
