Bylo nebylo. Za jedním pařezem v malém domečku bydlela zaječí rodinka. Maminka zaječice, tatínek zajíček, zajíček Jiříček s mladším bráškou zajíčkem Ondráškem si spokojeně žili ve vesničce plné zajíčků. Zajíček Jiříček musel často hlídat Ondráška a nemohl si pořádně hrát se svými kamarády, proto svého bratříčka neměl moc rád. Jednou maminka řekla: „Nachystala jsem Vám svačinku a běžte se projít do lesa. Hlavně na sebe dávejte pozor!“ Jiříkovi se to moc nelíbilo a chystal se nechat svého brášku někde v lese. Zajíčci se honili a hráli spolu na schovávanou. Hodně se spolu nasmáli. Řekli si, že si sní svačinu. Svačina zavoněla po celém lese. Ta vůně se dostala až do liščí nory starého a zlého lišáka. Lišák se vydal po čuchu a co nevidí. Dva mladí zajíčci. „Dneska jsem ještě neobědval, to bude dobrota!“ Číhal za stromem a čekal na vhodnou příležitost. Jiříček s Ondráškem si řekli, že půjdou domů, v tom zahlédli mlsného lišáka. Dali se na útěk. Utíkali rychle, ale jiřík zakopl o kořen stromu, Lišák se k němu přibližoval, už ho skoro měl….Když se Ondrášek vrátil pro svého brášku, pomohl mu vstát a ještě hodil lišákovi pod nohy košík od svačiny. Zajíčci rychle doběhli domů a Jiříček si uvědomil, že svému bráškovi křivdil. Seznámil Ondráška se svými kamarády a hráli si společně.