Ukázky: Pohádka o modrém světle a Pohádky do kapsy

Pojďte do světa pohádek. Dnes tu pro vás mám dvě nádherné pohádky, kterým neodoláte ani vy, ani vaše děti…

O modrém světle

Otík měl z knížky O modrém světle velikou radost. Skoro jako by dostal autíčko.Z knihkupectví si ji nesl až domů úplně sám.

„Mami, přečteš mi hned kousek? Prosím,“ žadonil.

Ale maminka zavrtěla hlavou: „Kdepak, tohle je přece tvoje knížka. Přesně taková, jakou sis přál. Tak si ji taky pěkně sám přečteš.“

Ani tatínka Otík ke čtení nepřemluvil. Potom byla večeře, večerníček, čištění zubů. Až těsně před spaním si Otík vzal knížku znovu do ruky. Alenka, Otíkova sestra, která byla o dva roky starší, si knížku se zájmem prohlédla.

„Jé, ta je krásná,“ řekla. „Půjčíš mi ji?“

Modré světlo v protějším okně ji totiž taky velice zajímalo. Otík slíbil, že jí knihu půjčí. „Myslíš, že je opravdu o tomhle modrém světle?“ zeptala se Alenka s pohledem upřeným z okna. Světlo
v protějším okně ještě nesvítilo, bylo příliš brzy.Otík přikývl: „Určitě ano, ten pán mi to řekl.“

„Ale jak by to mohl vědět? Copak ví, kde bydlíme a kde tohle modré světlo svítí? Nemohl přece tušit, že tam zrovna dneska přijdete s maminkou nakupovat.“ Otík pokrčil rameny. Netušil, co pán věděl nebo ví. A bylo mu to jedno. Těšil se, že brzy odhalí záhadu modrého světla. Usadil se na posteli a otevřel knížku. Papír krásně a trochu

tajemně voněl, desky byly na omak příjemné. Otík se pustil do čtení.

B. Y. L,. Četl Otík. Byl. J. E. D. N. O. U. Jednou. Ach jo. Knížka byla sice krásná a docela určitě napínavá, ale čtení zůstávalo stále stejně namáhavé. Po prvních dvou slovech Otíkovi nějak došly síly.

„Nepřečetla bys mi kousek?“ upřel Otík prosebně oči na sestru.

Alenka se na chvilku zamyslela. Mladší brácha ji často zlobil. Proč by mu měla číst, když jí včera bez dovolení sebral žvýkačku? Jenomže zvědavost byla větší než zlost na bratra. „No dobře,“ svolila nakonec a vzala si knížku do ruky. Začala číst…

Ukázka je z knihy O modrém světle, autorky Daniely Krolupperové.

V poutavém a napínavém „příběhu v příběhu“ se seznámíme s vyprávěním o chlapci Otíkovi, který nerad čte a nemá vztah ke knížkám. Dostal však pohádkový příběh o modrém světle a chtěl by se dozvědět, jestli mládenec Jaromír zlomí moc kouzla, jímž mu zlý černokněžník ukradl zrak. Otíkovu zvědavost navíc zvyšuje skutečné modré světlo v okně protějšího domu. Přemůže Jaromír hrozné kouzlo a podaří se Otíkovi překonat těžkosti při čtení? A jak je to se záhadou modrého světla? Současně s líčením dětského objevování přitažlivosti knížek autorka postupně rozvíjí pohádkový děj, v němž se tajemně proplétá skutečnost z Otíkova okolí a děj pohádky o boji s nezdarem a zlými kouzly.

---

Druhá ukázka je z knihy Pohádky do kapsy, autorky Stanislavy Reschové.

Pohádky v této knížce jsou krátké, všechny se vejdou do kapsy. Na jejich přečtení postačí malá chvíle. Každá z nich však s sebou nese možnost hezkého času stráveného při společném čtení s předškolním dítětem či začínajícím čtenářem a při následném povídání.

V pohádkách se prolíná reálný svět s hravým světem fantazie. Při jejich čtení si děti nenásilným způsobem rozvíjejí jazykový cit a schopnost porozumět textu. Jednotlivé příběhy doplnila půvabnými ilustracemi Magda Veverková-Hrnčířová.

Stanislava Reschová je autorkou pohádkových příběhů pro děti.

Publikovala knížku Ježkovy voči a jiné pohádky, která získala roku 2010 první místo v literární soutěži o nejlepší původní moderní pohádku a nominaci na Zlatou stuhu 2013.

V Portálu vyšla její kniha Veselá kopa pohádek.

Napsal/a: Iveta Pešková