Tři čarodějky

Rubrika: Pohádky

Nad lesem běsnila sněhová bouře. Byla to přesně taková bouře, kdy se čarodějky vydávají na cesty.
Na mýtině stály po kolena ve sněhu tři nahrbené postavy a sledovaly planoucí magický oheň.
„Konečně jsme se opět sešly v tuto mrazivou noc na tomto povátném místě, sestry čarodějky…,“ řekla tlumeným hlasem jedna z nich a dívala se do měňavých plamenů…

„Fajn, a co budeme dělat?“ nechala se slyšet poněkud obtloustlá dáma s tmavomodrém plášti se špičatým kloboukem.
„Vařit lektvar,“ odvětila tichým hlasem ta první a postavila na oheň velký kotel. „Copak neznáš smysl těchto našich setkání, Esme?“
„Abych pravdu řekla, nikdy jsem ho moc nepochopila, Gáto,“ přiznala Esmeralda a pohlédla na třetí čarodějku. „Ty ano, Floro?“
Flora Kostilamná nasadila výraz středně roztržité ještěrky a pak pomalu zakroutila hlavou.

Agáta Nečasná se postavila před kotel a vztáhla ruce k nebi. Pronesla několik slov a voda v kotli začala bublat.
„Neznáte ani ta nejjednodušší zaklínadla, sestry,“ řekla po chvíli, zatímco míchala obsah kotle větvičkou.
„No, co bys chtěla… Jsme jenom neškolený vesnický čarodějky, že ano?“

***********************************

Před chalupou dřevorubce zastavil královský kočár. Sluha seskočil z kozlíku a spěšně otevřel králi dveře.
Mordomil XII. majestátně vyšel ven a zapadl po kolena do sněhu. Sněžilo. Přesně o tomto počasí by se dalo říci, že „padaly trakaře“.
Ozvalo se zabouchání na dřevěné dveře dřevorubcova příbytku. „Jen pojď dál, příteli! Venku je zima, pojď k ohni,“zavolal přátelsky Dobroslav. Dveře se pomalu otevřely a společně se sněhovou bouří vstoupil do místnosti král a snažil se sesypat ze sebe sníh.

„Zdravím tě Dobromile,“ pravil chladně, zatímco dupal do podlahy, aby oklepal tlustou vrstvu sněhu ze svých bot. „Je mi líto, že se setkáváme v tak nepříznivém počasí…“
Pohlédl směrem k oknu. „… ale doneslo se mi, že jsi zase ukradl několik stromů z mého lesa!“ Dřevorubec se na chvíli zatvářil provinile a sklopil zrak k zemi.
„Pane, nemáme čím topit a …“ Dobromil chtěl něco říct, ale nedostal příležitost. Král pochodoval po místnosti sem a tam a tvářil se zamyšleně.
„To máš tak, Dobromile,“ začal, „Máme tolik starostí a nemůžeme přece dopustit, aby někdo kradl dříví z našeho lesa…“
„Pane, měj slitování!“
„Předevčírem bylo v mém hájku 984 stromů, včera mí sluhové napočítali jen 982 stromů. To jest o jeden méně než předtím, do háje!“
„O dva, milosti,“ opravil ho nesměle dřevorubec. Král na něj vrhl nepřátelský pohled, a tak raději zmlkl.
„Určitě uznáš, že je to pro náš les veliká ztráta a …“ Král se obrátil ke svému sluhovi. „No nemám pravdu?“
„Jo, jo,“ přikývl poslušně sluha a zadíval se z okna.
„A ještě ta záležitost s drakem,“ zachmuřil se Mordomil. „Sídlí v těch horách už víc než… No, nějakých tisíc let to asi bude.“
Král se zatvářil zamyšleně. „Víš, Dobromile, mám pro tebe návrh. Buď mi vrátíš to, cos mi ukradl, nebo, a to říkám velice nerad,“ udělal malou pomlku. „Nebo tě budu muset popravit, příteli,“ řekl potěšeně. „A nebo,“ pravil vesele, „co kdybych tě poslal na draka, Dobromile?“

Dřevorubec padl na kolena. „Milosti, to přece nemůžete myslet vážně!“ vykřikl dřevorubec.
Král se chvíli zamyslel. „Jestli nezamorduješ toho draka, zamorduju tě já, Dobromile,“ řekl nadšeně.

Mordomil XII. bylpanovník, který mimo hony, jídlo a alkohol miloval také popravy. Jeho dvůr byl i v ostatních královstvích známý především díky popravám.
Král nemusel mít důvod. Stačilo, aby měl po ruce nějakého kata.
Vladař se narovnal. „Zkrátka, buď mi vrátíš, cos mi sebral, nebo tě pošleme za drakem!“
Dřevorubec odevzdaně vstal, krátce pohlédl na krále a pak stejným pohledem obdařil i krb, ve kterém dohasínal oheň.
„Chcete ten popel rovnou, milosti?“ zeptal se.

*************************

Agáta Nečasná obcházela kolem kotle a mumlala podivná slova. Dvě čarodějky stály opodál a mlčky přihlížely, jak z kotle stoupá kouř.
„Víš, Gáto,“ začala Stará Flora Kostilamná, „Stromy si začínají stěžovat.“ Agáta se zastavila a dala si ruce v bok. „To by mě zajímalo, na co si může strom stěžovat,“ prohlásila a zamíchala obsah kotle.
„Říkají, že je král považuje za své vlastnictví a každý den je počítá,“ špitla nesměle Esmeralda.
„Každý ví, že ten král je blázen, Esme,“ odvětila Agáta. „Počítat celý les…taková hloupost!“

Obě čarodějky tiše stály a dívaly se, jak Agáta nalévá vařící tekutinu do několika lahví.
„Nemyslíš, že bychom s tím měly něco udělat, Gáto?“ zeptala se Stařena Kostilamná a dívala se do kotle.
„My? Proč my, na světě je tolik lidí…“
Esmeralda Křivonosá nervózně přešlápla z nohy na nohu. Přítomnost Agáty Nečasné jí naháněla husí kůži.
„Podívej Gáto,“ odkašlala si. „Myslím, že i stromy mají svá práva.“
„Opravdu?“ zeptala se s nezájmem Agáta. „No, to je velmi zajímavé.“

Stařena se zamračila. „Ale ten král je… Posledně upálil Grétu Krakavcovou, pamatuješ?“
„Jo jo, byl to pěkný oheň,“ odvětila Agáta. „Bábi Krkavcová si vždycky potrpěla na efekty.“

Stařena Kostilamná a Esmeralda Křivonosá si vyměnily významné pohledy.
„Přece jen si myslím, že bychom s tím měly něco udělat,“ šeptla Esmeralda.

„Teď? V zimě? A co máš na mysli, Esme?“ zeptala se Agáta, která právě zdobila svůj lektvar plátkem citronu.
„No, já nevím… Ale ten král se mi nelíbí,“ zakroutila hlavou Esmeralda.

„Byl snad nějaký předtím, co se ti líbil?“ otázala se s Agáta s úsměvem, který v jejím podání vypadal více než staršlivě.
„Ti předešlí mi aspoň nevadili,“ odpověděla čarodějka a zvedla svou sklenku.
„Ale něco s tím uděláme, sestry. Pro dobro království!“ Pak si připily.

***********************************

Král chodil po své ložnici sem a tam. Jaké to asi bude, až tu nebudu, pomyslel si. Nad touto otázkou přemýšlel velice často a rád.
Sám neměl žádné syny a byl velmi zvědavý, koho si lidé zvolí jako budoucího krále. Vůbec ho nenapadlo, že už to asi nezjistí.

Za okny královské komnaty sněžilo. Král se chvíli sledoval padající vločky a pak se rozhodl.
„Rádče?!“ zavolal dost hlasitě, že to mohl slyšet kdokoli, kdo si vyrazil na noční vycházku okolo hradu.
„Ano?“ Do královy ložnice přispěchal udýchaný rádce. Byl v noční košili a nesl si s sebou velmi starou tlustou knihu a zřejmě velmi starého plyšového medvídka.

„Proboha, co to má být?“ zeptal se král při pohledu na rádce. „No, to je jedno,“ řekl po chvíli a obrátil se k oknu.

************************************

Tři čarodějnice stály po pás ve sněhu před velkou budovou Cechu vrahů.
„Jste si jisté?“ zeptala se Stařena. „Myslím… není to protizákonné?“

„Královražda? Zcela určitě,“ odvětila přesvědčeně Agáta. „Půjdem dovnitř?“

Esmeralda nejistě přešlápla z nohy na nohu. „Já ti nevím, Gáto. Když jsem říkala, že to není dobrý král, nemyslela jsem právě…“
„Co?“ Agáta Nečasná na ni vrhla zlý pohled. „Byl to koneckonců váš nápad, něco s tím udělat, ne? Myslím, že bychom měly jít dovnitř.“
Vysoká čarodějka zaklepala na velké okované dveře.

***********************************

Dobromil nemohl usnout. Převaloval se na lůžku a snažil se nemyslet na příští ráno.
„Jestli nezamorduješ toho draka, zamorduju tě já, Dobromile!“zněl mu v hlavě králův hlas.
Jenže jak zabít draka pouhou sekyrou, pomyslel si nešťastně. Král si zřejmě myslí, že jsem bůhvíjaký hrdina, napadlo ho.

To co o dracích kdysi četl, mu odvahy nepřidalo. Podle nich byli draci velcí, silní a chrlili oheň.
No, řekl si. Snad to nebude tak zlé. Po několika hodinách přemýšlení přece jen usnul.

*************************************

Trojice čarodějek opatrně vešla dovnitř. Uprostřed malé útulné místnosti stál muž. Kdyby se neotočil k nim, možná by si ho ani nevšimly.
„Dobré odpoledne, dámy,“ přivítal je medovým hlasem. „Copak máte na srdci?“
Esmeralda pomalu couvala, ale ruka Agáty ji přiměla, aby zůstala. „Jsem Agáta Nečasná,“ řekla čarodějka. „Tohle je Flora Kostilamná a Esmeralda Křivonosá. Máme pro vás zakázku, pane.“
„Zjed Krvepij, potěšení na mé straně,“ odvětil rychle muž a přistoupil blíž. „Jakou zakázku?“

„Potřebovaly bychom zlikvidovat jistou osobnost,“ pokračovala Agáta pevným hlasem. „Co nejrychleji.“
Zjed se pousmál. „Výborně. Mohu vědět, kdo je ten gentleman?“

Agáta se z hluboka nadechla a spustila: „Jeho veličenstvo, král Alfréd Mordomil XII. řečený zlomyslný.“
Muž vypadal, jakoby ho její slova ani nepřekvapily. Naopak, šťastně se na ni usmál a pokračoval. „Kolik mi nabízíte za splnění úkolu?“
„Třináct zlatých,“ řekla Agáta neoblomným hlasem. „V hotovosti,“ doplnila Stařena třesoucím se hlasem.
„Dobře. Tohle mi podepište,“ řekl Zjed a položil na stůl před čarodějky popsaný list papíru. „V pravo dole, mohu-li poprosit.“

„Co je to?“ zeptala se Esmeralda nejistě.
„Smlouva o záruce vrácení peněz.“ řekl klidně muž.

**************************************

Král stál na hradbách a díval se na Dračí skálu, která trčela z lesa jako zabodnuté kopí. „Zanedlouho budeme mít po starostech,“ řekl nahlas král a podíval se na svého rádce. „Že ano?“
„Zcela určitě pane,“ řekl hlasem plným pochybností rádce.

***************************************

Dobromil stál před vchodem do jeskyně napůl zabořený do sněhu a chvíli přemítal. Pak se narovnal a zavolal do tmy jeskyně. „Ehm… Draku?“

„CO JE?“ ozvalo se zevnitř. Dřevorubec přešlápl z nohy na nohu. „Hm…Nemohl bys… třeba vyjít ven?“
„DOUFÁM, ŽE MÁŠ DŮVOD MĚ RUŠIT, POZEMSKÁ…EHM…OSOBO.“
Z otvoru ve skále se vyvalil oblak dýmu a z jeskyně vyšel drak. Vypadal téměř jako gigantická tlustá ještěrka vyzbrojená tesáky, za které by se nemusel stydět ani pořádný šavlozubý tygr.
Dobromil se chvíli vzpamatovával z leknutí a nakonec řekl. „Eh…Ahoj. Já jsem Dobromil.“
„TĚŠÍ MĚ,“ řekl drak a naklonil hlavu na stranu. Chvíli bylo ticho. „EHM?“ zeptal se drak.

„Jo, jasně.“ Dobromil se zpříma postavil a pronesl třesoucím se hlasem. „Král Mordoslav se dává poroučet a přikazuje Ti, abys odešel někam jinam.“
„TAK HO ODE MĚ POZDRAVUJ,“ řekl klidně drak a chystal se zalézt zpátky do jeskyně.
„A mě přikázal, abych tě zabil,“ doplnil nejistě Dobromil a pozvedl sekyru.
„FAKT?“
„Fakt.“
„TO BY MOHLO BÝT ZAJÍMAVÉ…UDĚLÁŠ TO?“
„Hm, ne myslím, že ne,“ řekl tichým hlasem Dobromil. Drak ho ale přesto slyšel. „ŠKODA…“
Pak zalezl do své jeskyně.

„Eh? Hej, draku!! Já s tebou mluvím!!“ odvážil se dřevorubec. Drak vystrčil hlavu ven a podíval se na něj krokodýlíma očima.
„ANO?“
„Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že by sis udělal dovolenou?“ zeptal se s nadějí v hlase Dobromil.
„NE, ZATÍM NE. PROČ SE PTÁŠ?“
Dřevorubec pokrčil rameny. „Jen by to mohla být zajímavá zkušenost. Nemyslíš?“
Drak byl zticha. Vypadalo to, že o tom přinejmenším přemýšlí.
„Třeba k moři, víš? Exotika, pláže, mimochodem, slyšel jsi o mořských hadech?“
„EH…NE.“ Draka to zřejmě zaujalo. „POVĚZ MI O TOM VÍC, ČLOVĚČE.“

*************************************

Král právě večeřel, když do jídelny vběhl udýchaný sluha. Chvilku mu trvalo, než našel slova a pak ze sebe dostal:
„Drak,…on…odletěl…“
Král se rozjařil. „Opravdu? No to je výborné! Kde je?“
„No…,“ začal sluha. „Vždyť vám to právě povídám. Odletěl.“
„Ale ne ten drak!“ Král vyskočil a převrhl přitom tác s polévkou, „Dobromil! Ten dřevorubec, co jsme ho na draka poslali.“

„Eh…Vypadá to, že odletěl s ním, pane.“

„Cože?“ rozkřikl se král. „A co jsme mu řekli…Měli jsme ho přece PO-VĚ-SIT!!! Krucinál!“

„Ale, pane,“ usmál se sluha. „Teď už vám přece nebude kácet stromy! Konečně, teď už můžete klidně spát, nebo ne?“

„Máš pravdu…,“ řekl král a zavrtal se do peřin. „Konečně je to vyřízené. Všechno, co jsme chtěli.“
Sluha zfoukl svíčku a odešel. Král ještě chvíli vduchu jásal nad svým úspěchem a pak usnul.

Příštího rána se bohužel nedožil.


DOSLOV

Tři čarodějky se brodily hlubokou vrstvou sněhu.
„Tak vidíš, jak to bylo lehké,“ řekla potěšeně Agáta.

„Hm, když myslíš,“ špitla Esmeralda a snažila se vyhrabat z ohromné závěje.
„Řekla bych, že nejpozději do zítřa bude po králi,“ odhadovala čarodějka.
„A kdo teď bude kralovat?“ zeptala se náhle Stařena.
„To nám může být úplně jedno. “

náhled

Článek byl zařazen do soutěže
Pohádková soutěž o pohádkové ceny, do které můžete až do 12.ledna 2010 poslat svůj příspěvek i vy.

Ceny do soutěže věnovalo Nakladatelství XYZ.

Napsal/a: Tea

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist