Když mravenečci z mraveniště pod břízou přečkali mrazivou zimu a konečně si užívali prvních jarních paprsků, byla svolána schůze kvůli opravám mraveniště.
Sešli se vedoucí všech pracovních čet a také celé vedení mraveniště. No a celé shromáždění ze svých trůnů sledoval král s královnou.
Jako první si vzal slovo vedoucí oprav mraveniště Pepa a rozvykládal se o nutných opravách a o tom, že mraveniště stojí nakřivo, a že do něj teče. Navrhoval generální opravu mraveniště, na které by se měli podílet všichni mravenci.
Ale to se rychle přihlásila o slovo mravenčí slečna Káťa, která pracovala ve výzvědných službách mraveniště a upozorňovala na to, že kousek od jejich mraveniště si budují podzemní bydlení červení mravenci.
„Jééé!“ polekali se všichni mravenci, a protože věděli, že s červenými mravenci vedou dlouholeté spory o území, které vlastně stejně nikdy nemůžou vyhrát, neboť jsou mnohem slabší a nemají takové zbraně, padl nápad PŘESTĚHOVAT SE.
„To je dobrý nápad,“ napadlo mravenečka Honzu, ale než si uvědomil, že to vyslovil nahlas visela na něm stovka očí všech shromážděných mravenců. Trochu se mu orosilo čelo ale pak řekl: „To aby jsme se nemuseli bát naše děti nechat běhat kolem mraveniště, abychom žili zase v klidu.“
Králi se ten nápad také líbil, a tak rozhodl, že si to každý nechá projít hlavou a příští den budou o stěhování hlasovat.
Ten večer bylo mraveniště dlouho vzhůru, každý přemýšlel o stěhování a o případném novém místě mraveniště. Honzu napadlo, že by se mu líbilo u skalní tůňky. Ale to už bylo moc pozdě, tak si šel lehnout.
Na druhý den ráno bylo rozhodnuto. Ze všech koutů mraveniště znělo: „Budeme se stěhovat.“ A nakonec prošel i Honzíkův návrh – mraveniště u skalní tůňky.
Začaly mohutné přípravy, protože to přece není jen tak přestěhovat celé mraveniště. Hlavní péče se musí věnovat mravenčím vajíčkům, aby zůstala pořád v teple.
Do stěhování se zapojilo celé mraveniště, každý pomáhal jak jen mohl, aby bylo celé mraveniště přestěhované dřív, než se z vajíček vyklubou malí mravenečci.
Všichni víme, že mravenci jsou moc pracovití, a tak se není čemu divit, že uběhlo pár dnů a stěhování se blížilo ke konci.
Když jednoho dne večer se nesla lesem zpráva: „V mraveništi u skalní tůňky se vyklubali malí mravenečci“.
A od toho dne to bylo jasné, všichni si začali říkat – Mravenci od skalní tůňky.
Napsal/a: Áňa
